Mezi regionálními osobnostmi, které stojí za to si připomínat, by neměli chybět sportovci. Obzvláště ti, kteří patřili k nejlepším ve své disciplíně. Stanislav Konopásek byl jedním z nejlepších hráčů naší hokejové historie. Mezi jeho největší úspěchy patří 2 zlaté medaile na mistrovství světa (1947 a 1949) a 2. místo na ZOH v roce 1948. To už by na vlastní knihu stačilo. Příběh hořovického rodáka ale nabízí ještě něco navíc. Násilně přerušenou kariéru ve vykonstruovaném soudním procesu. Kniha o Stanislavu Konopáskovi tak není jen o hvězdné kariéře, ale o „hráči, který přežil“.
Stanislav Konopásek se narodil 18. dubna 1923 v Hořovicích. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala k příbuzným do Komárova, kde měl jeho děda pronajatý byt od železáren a také vyhlášenou kapelu Dechovka Ludvíka Konopáska. Rodina se později přestěhovala do Prahy, kde Stanislav chodil na gymnázium, ale v kvartě přestoupil na dvouletou obchodní školu. Jeho hokejová kariéra začala, když si šel jednoho dne s bratrancem zabruslit na zimní stadion na Štvanici, kde se seznámil s tehdejším trenérem žáků. Hrát začal v klubu LTC Praha. Nejvyšší ligovou soutěž hrál 13 let, odehrál 103 utkání, nastřílel 92 gólů a vyhrál 4 mistrovské tituly.
Za reprezentaci poprvé nastoupil roku 1945 v přátelském utkání proti Švédsku. Nasbíral celkem 50 startů, dal 69 gólů a jistě by jich nastřílel mnohem více nebýt osudného roku 1950, kdy komunistická státní bezpečnost pod záminkou protistátního spiknutí poslala do žaláře většinu reprezentačního mužstva, které se chystalo vyhrát třetí mistrovství světa. Hráči již na ruzyňském letišti čekali na odlet do Londýna, když byla jejich cesta náhle zrušena. V ten večer se sešli v oblíbené hospůdce a netušili, že se brzy ocitnou ve vyšetřovací cele. Po několikaměsíčním fyzickém i psychickém týrání byl zahájen neveřejný proces trvající pouhé dva dny, kdy do jednací síně nebyli vpuštěni ani příbuzní obžalovaných, a jehož výsledkem bylo odsouzení hráčů za špionáž a velezradu. Konopásek dostal 12 let a putoval na samotku na plzeňské Bory.
Z věznice na Borech byl převezen do lágru Dvanáctka, kde rubal uranovou rudu. Nějaký čas strávil také v lágru L ve Vykmanově (známém jako Věž smrti) a na šachtě Svornost. Začátkem roku 1955 udělil prezident Zápotocký hráčům milost. Konopásek byl propuštěn po pěti letech útrap, a to jako poslední z týmu. Po návratu z kriminálu nesměl nikdo z týmu hrát první ligu, Konopásek měl zakázanou i druhou. V sezóně 1956–1957 využil možnost hrát první ligu za Spartu, kde zůstal 6 let. Po skončení aktivní hráčské kariéry se stal trenérem. S polským klubem GKS Katowice, který směřoval k sestupu, vyhrál dvakrát mistrovství Polska.
Stanislav Konopásek zemřel 6. března 2008 v Praze. O několik měsíců později byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Rok před smrtí vyšla kniha Stanislav Konopásek: hráč, který přežil.
Zdroje:
- JÁCHYM, Václav. Příběh zrady a nespravedlnosti. Proč před 70 lety museli mistři světa do kriminálu? In: Hokej.cz [online]. 11. 3. 2020. Dostupné z: https://www.hokej.cz/pribeh-zrady-a-nespravedlnosti-proc-pred-70-lety-museli-mistri-sveta-do-kriminalu/5047220
- LINDNER, Milan. Před 70 lety zatkla StB hokejové mistry světa, obhajoval je JUDr. Lindner. In: Advokátní deník [online]. 13. 3. 2020. Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2020/03/13/pred-70-lety-zatkla-stb-hokejove-mistry-sveta-obhajoval-je-judr-lindner/
- LUKŠŮ, David, PALÁN, Aleš a KONOPÁSEK, Stanislav. Stanislav Konopásek: hráč, který přežil. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2007. 218 s. Edice České televize. ISBN 978-80-85005-82-0.
- MACKŮ, Jiří. Zapřené generace: vyškrtnuti z kroniky, vymazáni z paměti. 1. vyd. Praha: Typo JP, ©2004. 310 s. Utajené stránky hokejové historie; 1. ISBN 80-903425-0-7.
- ŠKUTINA, Vladimír a BAKALÁŘ, Robert. Ztracená léta: příběh hokejového zločinu. 1. vyd. Pardubice: Helios, 1990. 144 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-85211-00-9.
