Od roku 2017 nese hořovická knihovna jméno básníka Ivana Slavíka. Ten sice nepatří k hořovickým rodákům, avšak po desítkách let, kdy v Hořovicích působil, už je s tímto městem neodmyslitelně spjatý. Žil tu od 50. let až do své smrti, od které na Štědrý den uběhne přesně 20 let.
Básník, překladatel a pedagog Ivan Slavík se narodil 23. ledna 1920 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Vršovicích se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština, němčina, avšak nedlouho poté byly vysoké školy uzavřeny. A tak nastoupil jako knihkupecký učeň u firmy Fromek (budoucí knihkupectví Odeon). Později působil jako kancelářský praktikant u Velkonákupní společnosti družstev a v letech 1942–1945 byl totálně nasazen jako pomocný soustružník a mechanik u firmy ETA ve Vršovicích. Po roce 1945 začal studovat češtinu, francouzštinu a filosofii na FF UK.
Absolvoval roku 1948. V tom samém roce nastoupil jako středoškolský profesor na pražské gymnázium, kde sám maturoval, oženil se a byl úředně přeložen na gymnázium do Domažlic, ale už v roce 1952 učí v Hořovicích, odkud pocházela jeho žena. Hořovickou pedagogickou dráhu započal na základní škole. Následovalo téměř 20 let na strojní průmyslovce a necelých 10 let na hořovickém gymnáziu. Po odchodu do důchodu se věnoval výhradně literatuře.
Psát začal mezi 18. a 20. rokem. Roku 1946 konvertoval ke katolictví a o rok později debutoval sbírkou Snímání (původně Snímání z kříže), kterou se zařadil mezi křesťansky orientované básníky. Vzápětí se ale dočkal zákazu publikování a soustředil se na překládání. Překládal z francouzštiny, angličtiny, němčiny, ruštiny a španělštiny. V dílech Sláva a pád Tenočtitlanu, Popol Vuh a Motýl z obsidiánu přiblížil českému čtenáři předkolumbovské americké kultury, a dokonce pro tyto knihy překládal z původních aztéckých a mayských pramenů. Několik vlastních básnických sbírek vydal v 60. letech (Deník Arnošta Jenče, Stín třtiny, Já A.J., Osten, Hlohový vítr), ale jinak mohl svobodně publikovat až po roce 1989.
Po letech prožitých v Hořovicích se ze Slavíka stal znalec hořovického regionu. Pravidelně přispíval do Podbrdských novin a některé články a eseje věnované zdejší krajině vydal knižně v díle Propadliště paměti: Podbrdskem v čase i prostoru.
Vedle ceny Mladé fronty za překlady a výroční ceny Odeonu za Slávu a pád Tenočtitlanu z 60. let získal v roce 1997 Cenu Jana Zahradníčka (udělována za básnické dílo). O rok dříve byl oceněn českou biskupskou konferencí Řádem svatých Cyrila a Metoděje za celoživotní básnické a překladatelské dílo, přinášející do české literatury závažné hodnoty inspirované křesťanstvím.
Zdroje
- DOSTÁLOVÁ, Anna. Básník Ivan Slavík žil půl století v Hořovicích. Mladá fronta Dnes. Roč. 14, 2003, č. 3, 4. 1., příl. Praha, s. D6. ISSN 1210-1168.
- HEROUT, Tomáš. Částečně báseň, částečně pravda aneb Životní pouť Ivana Slavíka. Echo. Roč. 10, č. 3 (2000), s. 1, 5.
- HLAVAČKA, Milan. Pocta Ivanu Slavíkovi. Středočeský sborník historický. Č. 28–29 (2005), s. 271–273
- Ivan Slavík zemřel. Minulostí Berounska. Roč. 6, č. 6 (2003), s. 315–316.
- NOVOTNÁ, Věnka. Ivan Slavík. Beroun: Okresní knihovna, 1979. 19 s.
