Pozorovat přírodu potěší snad každého. Berounský fotograf Petr Mrázek dokáže přírodu nejen pozorovat, ale i zachytit. Ale jak, to musíte vidět! Přijďte se podívat na výstavu Ptačí svět, kterou pro nás pan Mrázek připravil a bude k vidění po celý listopad v prostorách Městské knihovny Beroun.
Jak název výstavy „Ptačí svět“ napovídá, půjde o fotografie ptactva všeho druhu. Fotíte tedy jen ptáčky? A jak to začalo? Pamatujete si, kdy jste udělal svojí první ptačí fotku?
První ptačí fotografie byla asi slepice neboli kur domácí na Vysočině na rodném dvorku, když mi bylo tak 10 let. V „divoké přírodě“ to pak byly vlaštovky na poli, nedaleko toho dvorku. Měl jsem tehdy zrcadlovku Flexaret, černobílý film, 6×6, koukalo se do toho shora a obraz na matnici se pohyboval opačným směrem, než byl pohyb fotoaparátu. Výsledkem bylo pár černých teček na šedé obloze… ale byly tam! Měl jsem radost.
Témata fotografování se mi střídají a prolínají. Jeden čas jsem hodně fotil lidi na ulici, tzv. street foto, pak vlaky a nádraží, nedávno berounská zátiší, ale vlastně průběžně pořád je tam ta příroda a posledních pár let ptactvo.
Ptactvo mě chytlo až tady v Berouně, asi před 20 lety. Tady totiž stačí seběhnout k Berounce a hned je na co koukat. Nejdřív jsem chodil s dalekohledem, jezdil na ornitologické výpravy a ptáky pouze pozoroval. Na fotografování jsem neměl objektiv. Pak jsem si koupil Olympus s ultrazoomem a s tím už šlo něco přiblížit. To byli ti první vrabčáci a sýkorky.
Jaký ptačí druh je Váš nejoblíbenější A proč?
Těžko vybrat, snad bílé volavky, ta elegance, čistota, vznešenost… A určitě vždycky je to přesně ten druh, který mi právě pózuje před objektivem.
A jaký druh se Vám fotí nejlépe?
Za všechny bych jmenoval vrabčáky, stačí vyjít ven a jsou tu a rozhodně je nepřeslechnete.
A který druh se fotí nejochotněji?
Třeba červenky, konipasové vydrží, dělají si své, jen po očku mě sledují.
Ovšem v každém druhu se vždy objeví jedinec, který Vám sedne přímo před nos a trpělivě čeká, až zaostříte, vyberete to správné pozadí, výřez… Tak těm říkám kámoši.
Na jaký záběr jste čekal nejdéle?
Nejsem úplně čekací typ. Nechávám se překvapit, tím co potkám, ptáci mají křídla a ono vždycky něco přiletí.
A z jiného pohledu… Nejdelší čekání bylo asi 15 let. Byl jsem kdysi na ornitologické výpravě v deltě Dunaje v Rumunsku a tam bylo všude spousta pisil čáponohých. Pisila je štíhlý bahňák s dlouhým tenkým zobákem na dlouhých čapích nohách, tehdy jsem ještě nefotil, jenom pozoroval. Moc se mi líbily, a tak jsem je pořád měl v hlavě, že třeba někdy… A letos, ejhle, přijedu v létě k rybníku Nesyt na jižní Moravě a byly tam, procházely se přímo pod ornitologickou pozorovatelnou. Tak to jsem si užil.
Kde a kdy fotíte nejraději? Prozradíte nám svá oblíbená místa v Berouně?
Úplně nejoblíbenější mám cestu kolem Berounky z Berouna do Srbska, po pravé straně (tam, kde není cyklostezka) je to klidnější a „divočejší“. A kdy – brzy ráno, na jaře, při východu slunce, když se nad vodou zvedá mlha, všechno vyzpěvuje a probouzí se do nového dne, tak to je krása.
Vydáváte se na ptačí exkurze i mimo Beroun?
Oblíbený mám Kamenný Přívoz na řece Sázavě, není daleko, dá se tam zajet na sobotu a jsou tam hodně často vidět mí oblíbení konipasové horští. Taková do žluta zbarvená varianta našich známých konipasů bílých.
Pak občas zajedu na Vltavu, na rybník Řežabinec v jižních Čechách či na jižní Moravu, kde je obzvláště lednický zámecký park plný volavek, kvakošů a čápů úplný ráj.
Máte nějakého vysněného ptáčka, kterého byste rád vyfotil, ale ještě se nevyskytla vhodná příležitost? Nebo nějaký jiný fotografický sen?
Vlastně ani nevím, mám radost z každé vydařené modřinky.
A sen? Možná výprava na Amazonku, potkat papouška v divoké přírodě, to by se mi líbilo. Berounka, Amazonka, dokonce se to i rýmuje.
Co děláte, když už ho skoro máte a ptáček uletí?
To občas padne i nějaké peprnější slovo, chvilku ještě vidím ten záběr před očima a pak jdu dál.
Je na focení ptáků potřeba nějaké speciální fotografické vybavení? Co byste poradil fotografům začátečníkům?
Co se týká fotoaparátu, není potřeba ničeho speciálního. Mám Canon EOS 100D, takový lepší amatér, malý, lehký, vejde se kamkoli a stačí. Co už je trochu speciální je objektiv Sigma 150-600, ten dohlédne i přes Berounku a to se hodí.
Fotografům začátečníkům bych poradil fotit, fotit, fotit, co se jim líbí, co je baví, ono je to povede… Někdy do města, někdy do přírody a třeba i k tomu ptactvu, hlavně mít z toho radost.
Každému se líbí něco jiného. Jaké fotky se líbí Vám? Máte své oblíbené fotografy či konkrétní fotografie?
Mám rád fotky čisté, jednoduché, veselé, laskavé.
Z našich fotografů jsou to Josef Saudek, František Drtikol – ta hra se světlem, pak Henri Cartier-Bresson – to vystižení okamžiku, Michael Kenna – ta čistá jednoduchost, Steve McCurry – ta kompozice a barvy… A spousta dalších.
Jako fotografie mě první napadla Chlapec s vínem od Henri Cartiera-Bressona, není to sice fotografie přírody, ale je tam ta radost ze života.
Existuje fotografie, kterou jste nikdy nikomu neukázal a schováváte si ji takzvaně pro sebe?
Úplně si takhle nesoukromničím, mám pár fotografií „schovaných“, ale někdy třeba jejich čas přijde.
Je pro Vás některá z fotografií, které uvidíme na výstavě, obzvláště oblíbená nebo výjimečná okolnostmi vzniku?
Mam rád fotografii z letošního jara, kdy jsem fotil datla, jak si buduje novou dutinu pro zahnízdění. Bylo slyšet bušení vevnitř, načež vystrčil hlavu. Myslel jsem, že kontroluje okolí, a v tu chvíli jsem ho párkrát cvaknul. Ale pořád se mi tam pletlo nějaké smetí, měl jsem podezření na špinavý objektiv. Doma jsem zjistil, že v tu chvíli vyhazoval třísky, to bylo to „smetí“ na objektivu.
Celý rozhovor s Petrem Mrázkem najdete ve zpravodaji Městské knihovny Beroun Okamžik.
Autorkou rozhovoru je Stanislava Macourková.
