Spisovatel Jaroslav Maria patří dnes už spíše k zapomenutým autorům, přesto se jeho divadelní hry objevily na prknech Národního divadla, jeden z jeho románů se dočkal zfilmování a vůbec byla jeho díla ve své době úspěšná a hojně čtená. Nepocházel sice z Berounska, ale zanechal tu po sobě několik stop. V listopadu uplyne 80 let od jeho smrti v koncentračním táboře v Osvětimi.
Advokát, spisovatel, dramatik a esejista Jaroslav Maria, vlastním jménem Jaroslav Mayer, se narodil 24. února 1870 v Rakovníku, kam se rodina přestěhovala z Křivoklátu těsně před jeho narozením. Otec, advokát JUDr. Karel Mayer, působil na Křivoklátě jako státní notář a jeho otec Antonín Mayer, který celý život pracoval ve službách rodu Fürstenberků, vykonával od roku 1826 funkci hutního a důlního ředitele v Novém Jáchymově, kde měl na starosti provoz železáren. Matka Františka, rozená Grimová, porodila kromě Jaroslava ještě 10 dalších dětí. Pocházela z Benešova, kam Jaroslav nastoupil na gymnázium. Odmaturoval roku 1888 v Praze, kde o pět let později vystudoval práva.
První pracovní zkušenosti získal jako advokátní koncipient v Rakovníku, v kanceláři svého otce. Přes Hradec Králové a pražský Karlín doputoval do Litoměřic, kde od roku 1898 působil jako soudní adjunkt a odkud byl roku 1900 přeložen ke krajskému soudu v České Lípě. V letech 1900–1903 provozoval samostatnou praxi v Křivoklátě. Roku 1903 přichází do Berouna.
V Berouně Maria působil v letech 1903-1908 jako koncipient v advokátní kanceláři JUDr. Zelenky na rohu České ulice. Za svého pobytu si několikrát zahrál s místními ochotníky – objevil se ve hře Pomsta Cattulova (J. Vrchlický), Revizor (N. V. Gogol) a Domov (H. Sudermann). Napsal tu i několik svých děl. Z roku 1907 pochází Werther (románová parafráze na Goetha), který byl roku 1926 zfilmován, ale film se bohužel nedochoval. K sepsání Werthera ho prý naladila jedna nezapomenutelná Berouňačka. V románu Spravedlnost dokonce zpracoval skutečný příběh berounského kněze. Příhoda, která byla ještě v živé paměti místních, mu posloužila jako osa příběhu, ve kterém se mohli najít i skutečné osoby skryté za průhlednými jmény (např. advokát Raboch, v románu Karoch). Z jeho působení v Berouně pochází ještě divadelní hry Tristan a Dramatická sonata.
Na podnět advokátní komory odchází Maria roku 1909 do advokátní kanceláře v Táboře, kde je 20. června 1942 zatčen a uvězněn gestapem. Důvod jeho zatčení není jasný. Odbojových aktivit se neúčastnil a jedinou souvislostí tak mohlo být zatčení a zastřelení jeho koncipienta Konráda Listopada. Manželka Zdeňka (rozená Fikartová, dcera advokáta z Křivoklátu) uprchla do Prahy a zemřela v příštím roce. Maria byl vězněn na několika místech v Táboře a v Praze a 10. července byl odvezen do Terezína. To se ještě domníval, že prožité útrapy poslouží jako materiál k další knize. Začátkem září však byl převezen do Osvětimi, kde 3. listopadu zemřel ve věku 72 let na skvrnitý tyfus.
Mariovo manželství bylo bezdětné. Měl však synovce, taktéž právníka a spisovatele JUDr. Jiřího Mayera. Právě jemu přinesl neznámý zaměstnanec tiskárny zachráněný otisk Mariovy chystané autobiografie. Pod názvem Já ji vydalo nakladatelství Academia v roce 2020.
Za svůj život Maria napsal více než 40 románů, novel, sbírek povídek a esejů, divadelních her a dalších literárních prací. Náměty nacházel v oblasti soudnictví, advokacie, politiky a renesance. Dotýkal se také postavení ženy ve společnosti a vztahu mezi mužem a ženou. Používal náměty, díky kterým byl ve své době považován za senzačního až pornografického autora. Divadelní hry Johanna Radimská, Torquato Tasso a Má jest pomsta uvedlo Národní divadlo v Praze. Hra Tristan byla roku 1915 hrána v Divadle na Vinohradech. Maria je také autorem libreta k opeře Otakara Jeremiáše Bratři Karamazovi. Jedním z jeho nejlépe hodnocených děl je průvodce po Itálii, jednoduše nazvaný Itálie (1925), která byla spolu s hudbou jeho velkou láskou.
