O Nadaci Tipsport, která již několik let významně podporuje projekty a aktivity na Berounsku, jste už určitě někdy slyšeli. O její ředitelce Lucie Štefánkové lze bez nadsázky říci, že celé nadaci vdechla život a smysl. Lucia získala doktorát na Karlově univerzitě v oboru urbánní antropologie, který tamtéž i vyučuje. Jako ředitelka nadace pak koordinuje a podporuje mimo jiné projekty na Berounsku, výsadbu zeleně, ekologickou mobilitu, regionální sportovní i zájmové aktivity a v poslední době významně i aktivity pro podporu lidí z válkou zasažené Ukrajiny.
Lucio, děkuji, že sis na mě udělala čas. Jak se ti daří, jaké jsi měla léto?
Léto jsem měla pracovní. Ovlivnila ho ukrajinská krize, v jejímž důsledku jsme realizovali hodně nových projektů, přičemž jsme nechtěli odkládat ani ty, které jsme už měli naplánované na počátku roku. K tomu navíc chystáme otevření nadace na Slovensku, takže jsem hodně pendlovala mezi Českou republikou a Slovenskem.
Pocházíš ze Slovenska, jak dlouho už žiješ v Čechách a co tě sem přivedlo?
V Čechách žiji 12 let a přivedla mě sem rodinná situace. Můj manžel pracoval v mezinárodní firmě v Holandsku, která nás po čase relokovala do Prahy. Tam jsme původně měli být jen pár let, ale zůstali jsme dodnes.
Vypozorovala jsi za ty roky nějaké rozdíly v nátuře Čechů a Slováků?
Lišíme se více, než jsem si myslela! Historicky nás ovlivňovali jiné kultury. U Čechů vnímám vliv německé a rakouské kultury, kdežto u Slováků cítím vliv jihovýchodní Evropy, která byla součásti Uherska. Češi jsou formálnější (a zároveň slušnější!), individualističtější, organizovanější, kdežto Slováci spontánnější, akčnější, neformálnější. Navzdory tomu si myslím, že Češi mají ke Slovákům velmi hezký vztah, takový až bratrský. Vždy jsem se tady cítila jako doma.
Na Karlově univerzitě jsi na Filosofické fakultě absolvovala doktorské studium se specializací na urbánní antropologii. Mohla bys nám tento obor stručně přiblížit a říct nám, proč sis vybrala právě ten?
Urbánní antropologie se zabývá tím, jak lidé žijí ve městech, jak vytvářeli městské subkultury a jak kultura tvaruje města a lidi, kteří v nich žijí a do nich přicházejí. Města mám ráda pro jejich rozmanitost. Vyrůstala jsem v Bratislavě, ale žila jsem také v New Yorku, Bostonu, Lausanne a Amsterdamu. Teď žiju v Praze a velmi blízký vztah mám díky své práci k Berounu. Města mě zkrátka vždy bavila, proto jsem se jim věnovala i během studia.
Které bys vybrala jako prototyp ideálního města?
Z těch, ve kterých jsem žila, by to byl Amsterdam. Je to příjemné město pro život svou velikostí, blízkostí k moři, ke kterému se dostanete za pár minut vlakem, ale i tím, jak lidé využívají městský prostor, jak se v něm pohybují. Cyklomobilita je tam nejen způsobem dopravy, ale i filosofií, promítá se do životního stylu, dává lidem pocit svobody, který se přetavuje i do jiných aspektů života.
Po škole jsi hned začala pracovat v oboru?
Po škole jsem pracovala nejprve v neziskové organizaci, pak jsem se dlouhou dobu pohybovala v komerčním sektoru a řídila jsem také firemní nadaci na Slovensku. Po příchodu do Prahy jsem osm let pracovala v ekonomickém institutu Univerzity Karlovy, kde jsem řídila rozvoj a PR. Také jsem začala vyučovat předmět Urbánní antropologie v programu pro zahraniční studenty, což dělám dodnes. Před třemi lety jsem začala pracovat pro Nadaci Tipsport.
Ty jsi byla přímo u vzniku nadace?
Ne, ta vznikla v říjnu 2017, já jsem nastoupila v květnu 2019. Vznik nadace považuji za vizionářský krok, neboť v československém prostoru není žádná jiná sázková kancelář, která by nadaci měla. Je to ojedinělé a to mi dává naději, že jsem na správném místě. Nebyla jsem u jejího vzniku, ale komplexní strategie činnosti nadace vznikla až po mém příchodu.
Jaký byl důvod a účel vzniku nadace?
Roli sehrály dva aspekty. Tipsport už od dob svého vzniku pomáhal na Berounsku, investoval velké prostředky do městského i regionálního rozvoje – takže prvním aspektem byla snaha sjednotit tyto dobročinné aktivity pod jednu značku. Druhý aspekt byl „evoluční“ – akcionáři Tipsportu vnímali, že doba se mění a chtěli jasně dát najevo, že firma se hlásí ke společenské zodpovědnosti. Filantropie se stala deklarovanou součástí činnosti holdingu.
Okruh podpory je poměrně široký. Jaké projekty těší tebe osobně, které pokládáš za smysluplné?
Těší mě, že jsme společně se stakeholdery udělali na začátku rozhodnutí o strategii nadace s dvěma hlavními důrazy – jedním je Berounsko, kde chceme být dobrý soused a snažíme se podpořit všechny druhy činnosti. Druhým je důraz na ekologické projekty na celostátní úrovni. Na rozdíl od většiny firem jsme si vybrali oblast, která není spojená s marketingovými zájmy firmy, ale s akutní společenskou potřebou. To je v českých poměrech dost netradiční. Dost zásadním projektem pro mne byly berounská elektrokola, který je stále ojedinělý v České republice. Ono to tak z berounského pohledu nevypadá, ale oni nám ta kola mnohá města strašně závidí! Chtěla by je zavést taky, ale je to pro ně zatím finančně nerealizovatelné. Za mimořádný projekt na Berounsku pak také považuji otevření školy Via Beroun, jehož dosah bude generační. Dětem, jejichž rodiče si školu nemohou platit, nadace poskytuje sociální stipendia.
Nadace se výrazně angažuje ve městě, nejznámější je asi díky podpoře zmíněných sdílených elektrokol, nově se buduje druhý nejdelší tobogán v republice na Městské hoře, v září bude na náměstí ke zhlédnutí výstava Skrze město, která kromě příkladu ze zahraničí zpracovává také řešení revitalizace lokálních ulic a náměstí. Jak nápady na podobné aktivity vznikají?
Většina nápadů jde z nadace, ale jsou i projekty, které přinesli do nadace lidé z holdingu, nebo reagujeme na podněty zvenčí. Musí však respektovat naší strategii. Ku příkladu plánovaný tobogán oživí celou městskou lokalitu, přispěje k její revitalizaci. Při jeho výstavbě se nevykácí žádný strom, časem bude přirozeně obrůstat zelení, tak jako je to u podobných projektů jinde. V nadaci jsme hodně otevřeni inovativním projektům z venku, ale musím říct, že za tři roky co jsem v nadaci, jich nebylo moc. Stále na ně čekáme! Opravdu by nás potěšilo, kdybychom ty nápady nemuseli vymýšlet sami.
V letošním roce nadace významně podporuje aktivity pro lidi z Ukrajiny. Kompletně hradí náklady na výuku češtiny, bezplatně poskytuje prostor pro Centrum pomoci, poskytuje ubytování a otevřela jednu školní třídu. Co vás vedlo k tomu rozšířit okruh podpory tímto směrem? Jaké jsou v této oblasti plány do budoucna?
Podpora Ukrajiny u nás přišla shora, tak jako i pomoc v covidu v roce 2020. Někteří lidé mají pocit, že věci se mění k horšímu, ale já si naopak myslím, že se mění i k lepšímu. Před patnácti lety by jen stěží sázková společnost přispívala na humanitární účely. Dnes je to samozřejmé. Na pomoc jsme vyčlenili objem peněz ve výši celoročního rozpočtu nadace.
Projekty teď zaměřujeme na integraci, hledání dlouhodobého bydlení, podporu adaptačních skupin apod. Plán je časově otevřený. Ku příkladu v bytech pro naše zaměstnance už půl roku bydlí dialyzovaní ukrajinští pacienti a jejich rodiny, do školy VIA Beroun chodí téměř 20 ukrajinských dětí. To jsou projekty, které tu s námi určitě budou delší dobu.
Celý rozhovor s Luciou Štefánkovou najdete ve zpravodaji Městské knihovny Beroun Okamžik.
Autorkou rozhovoru je Michaela Škeříková.
