Jiří Vydra se narodil 18. října 1938 ve Vašírově u Lán, ale asi od čtyř let bydlel u své babičky na Svaté, kde žije a pracuje dosud. Jiří Vydra dělá kresby, grafiku, olejomalby, plastiky a sochy ze sádry, ze dřeva, z kovu, ze skla a také z betonu a z přírodního kamene, také rád fotí. Inspiraci mu poskytuje příroda, hlavně milovaná Berounka, lidé a hudba. Jeho tvorba má hodně široký záběr: od realistických portrétů až po abstraktní skulptury a velká plátna. Tvoří srdcem – poslouchá vážnou hudbu a dokonce maluje, aniž by se díval na plátno.
Jirko, ovlivnila tě nějak koronavirová doba? Máš tady spousty nových věcí.
V podstatě ne. Jsem už dva měsíce očkovanej a jsem pořád hodně činorodej. Co se ti stalo?
Srazilo mne na kole auto. Jirka s účastí vyslechl moje vyprávění o nehodě, a když jsem končil s tím, že jsem nevolal policii, protože v té chvíli mě nic nebolelo a dojel jsem na kole více než 20 km do Berouna a až večer jsem se nechal odvézt na pohotovost, prohlásil:
My cyklisti to tak máme.
A pak už jsem více méně poslouchal jenom já. Jirka dokáže vyprávět celé hodiny a jak sám říká, pusu nezavře, ale mluví vždy k věci.
Udělal jsem několik nových obrazů a dřevěných a kamenných skulptur. Namaloval jsem další Berounku – ta řeka mne fascinuje. Podívej na ty barvy. Dělal jsem bustu Tyrše a pustil jsem si k tomu Čajkovského. Když jsem to dodělal a podíval se na hotové dílo, nebyl to Tyrš, ale Čajkovský. Musel jsem začít znovu. Snesl jsem z půdy na dodělání obraz – ležel tam sedm let, ale teď se mi zdá, že už ho tak nechám. Co říkáš? A ještě nevím, jestli ho dám na výstavu.
Toto obrovské plátno taky ještě není hotové – a to už je příprava na výstavu. Před 30 lety jsem měl výstavu na hradě Točníku a letos ji tam budu mít znovu a velkolepou – bude to průřez mým dílem od 70. let po současnost a myslím, že se mají lidi na co těšit. Ozval se mi kastelán hradu Točník Dr. Zemánek a pozval mne opět na hrad, abych si znovu prohlédl nádherné historické prostory k té výstavě, která už je dávno dohodnutá. Výstava bude i v patře ve slavnostním sále královny Žofie.
Prostory hlavního paláce jsou úžasné. A úchvatný rytířský sál Václava IV. – no to se prostě musí vidět. A ze sálu je směrem ke Svaté vidět na Vraní skálu – to je obrovská inspirace!! Já už tím déle než rok žiju! Je to moje velká srdeční záležitost!!
A kvůli coronaviru a kvůli dovoleným a taky kvůli tomu, že teprve dodělávám sochu Václava IV. budou dvě vernisáže (kdo to má?). Jedna 24. července na zahájení výstavy a druhá slavnostní 25. září s odhalením sochy Václava IV.
Byl bych rád, kdyby lidé přišli a udělalo jim to radost, protože i moje činorodost vychází z toho, že mám radost ze života. A mám pro lidi překvapení a myslím, že se mají na co těšit a další důvod, proč přijít na Točník. Splnilo se mi moje přání a konečně se mi podařilo vytvořit panorama tohoto kraje – je to plátno o délce tři metry. A dále dva abstraktní triptychy, o kterých známý historik umění Dr. Dušan Sedláček a Dr. Květoslav Straka shodně prohlásili, že jsou to díla skutečně vysokých kvalit.
A když milovaný Stvořitel dá, tak se budu těšit, že tě tam uvidím. Po 30 letech Vydra opět na Točníku, ale zářivější.
Já to nedovedu tak vyjádřit, proto si vypůjčím povídání od Dr. Zdeňka Mahlera – cituji:
V jeho dílech je ctižádost vyjádřit osobnostní historické podloží – doznívá v nich odkaz předků, kteří v českém polesí po šest set let pálili milíře, věrni svým domácím panovníkům a dbali slávy zemí koruny české, vnímavých na hudebnost lesa a studánek a běhutých vod, vzhlížejících pro naději k hvězdnému nebi, hledající smysl obecného dění a svého počínání. Jiří Vydra našel všecku svou inspiraci ve zdejší přírodě, v hudbě a v biblických proroctvích. Když se budete po jeho obrazech rozhlížet, seznáte, že jejich tvůrce, aniž musel vykročit z rodného kraje, hleděl postihnout neomezený řád světa. Poučen u všech, kteří tvoří páteř moderního umění, vrací se do hájemství své duše. Potřebuje málo, aby řekl všecko. V tom je zákon, který si ukládají praví Mistři.“