tvrdí slovenský herec Marián Labuda, který hraje v novém českém filmu Roming.
Původem slovenský herec Marián Labuda (1944) si stále uchovává oblibu u českého publika. Je to především díky řadě výrazných rolí, které vytvořil v mnoha filmech. Absolvent VŠMU a člen Slovenského národního divadla v Bratislavě pravidelně hostuje rovněž na českých divadelních scénách. Ve filmových rolích se objevuje od počátku 80. let. Nezapomenutelnou postavu šoféra Pávka vytvořil v komedii Jiřího Menzela Vesničko má středisková, která byla nominována na Oscara pro nejlepší zahraniční film. S režisérem Menzelem spolupracoval ještě na snímcích Konec starých časů, Žebrácká opera a Obsluhoval jsem anglického krále. Zatím jeho poslední film Roming vstoupil do tuzemských kin poslední květnový den.
Jak byste charakterizoval postavu Romana, kterou ve filmu Roming hrajete?
‚Sám jsem otec dvou synů, a proto mi byla tato postava blízká. Problémy, které člověk má se syny, jsou možná někdy větší, než s dcerami.‘
Proč?
‚U dcery je otcovství takové přirozenější, ale když se střetnou chlapi, otec a syn, jakoby na sebe narážely ty veličiny, které ve věku, kdy syn dospívá, jsou stále silnější. Proto kdykoli dostanu nabídku hrát otce, zaujme mě. Při castingu mě režisér požádal, abych zkusil vytvořit vztah toho filmového tatínka k synovi. Když to takto někdo pojmenuje, vlastně pojmenuje to, co v sobě celý život nosím. Tedy jakýsi komplex, že přesně nevím, jak správně se syny komunikovat. Kdesi jsem četl o otci, který, aby se sblížil se synem, co už byl v chlapském věku, odjel s ním do africké divočiny, kde byli odkázáni jeden na druhého, spali pod širým nebem. A tohle vše jakoby bylo obsaženo v postavě Romana. Tato role filmového otce byla pro mě jistým testem na otce v soukromí.‘
Pro Romanovu postavu jsou důležité dva vztahy – rodičovství a přátelství. Jsou to i pro vás hodnoty, na nichž se dá stavět?
‚Samozřejmě. Rozdíl je v tom, že přátelství je dobrovolnou záležitostí, člověk si přátele vybírá, synovství a otcovství je více dané. Vzpomínám, když jsem chodíval na třídní schůzky k mladšímu synovi, on se na mě vždy tak úzkostlivě díval a já mu říkal: Co se na mě tak díváš? i kdybys byl na vozíku, jsi můj syn? no tak mám prostě doma blbce, musím to akceptovat. Rodičovství je zavazující, ale musím říci, že takovým bonusem je, když se pak člověk stane dědečkem. Nedávno se mě můj pětiletý vnuk zeptal, co to znamená být slavný. Vysvětloval jsem mu, že jsou to lidé, které všichni poznávají na ulici. Na závěr povídám: Možná by ses divil, ale i já jsem docela slavný. Neviděli jste to zklamání malého chlapce: Ty, dědo? Jak můžeš být slavný, vždyť tebe kdykoli přemůžu?‘
Ve filmu se setkáváte s Bolkem Polívkou. Před lety jste společně pracovali i na filmu Král Ubu. Jaká byla vaše spolupráce tentokrát?
‚My jsme spolu trávili každý celý filmovací den – pokud se tedy Bolek neurazil a neodešel z karavanu. Za ty hodiny a hodiny jsme se jeden o druhém dozvěděli tolik, co – dovolím si tvrdit – o něm možná neví ani jeho žena. To čekání vás doslova nutí vracet se do minulosti, vzpomínat, hrabat se v tom, vymýšlet, fabulovat. A jako dva kolegové – baviči – máte i tendenci jeden druhého zabavit.‘
Scénář vám připravil řadu náročných scén – například pod vodou nebo když prcháte při pytlačení. Která z filmových scén byla nejnáročnější?
‚Myslím, že na Slapech, kde jsme museli do tmavé, bahnité vody. Bylo to zrovna v době, kdy Bolek byl na mne uražený, nemluvil se mnou. Já jsem stál nad ním a jemu po kluzkém dně ujížděly nohy. A tak urážka-neurážka, když si chtěl zachránit život, musel se mne zachytit a přitulit se ke mně. A jak byl blízko, ten den mi poprvé pošeptal do ucha: Děkuji ti Mariáne, že stojíš při mně!‘
Zažil jste i nějaké nepříjemné situace?
‚Když už si člověk myslel, že po všech těch živlech jako bouřka, vítr nebo voda půjdeme do bytu, pan režisér tam nahnal snad sto tisíc much. A to tedy nebylo nic příjemného.‘
Vašeho filmového syna hraje Vítek Holub, který není profesionální herec. Jak se spolupracuje profesionálovi s partnery bez hereckých zkušeností?
‚Snažili jsme se ho s Bolkem neustále povzbuzovat a vytvořit mu dobré podmínky. On dokázal všechny požadavky velmi rychle v sobě zpracovat, do herecké profese se ponořil. Je to inteligentní chlapec, který to dobře zvládl.‘
Děkuji vám za rozhovor.
