Populární herečka Táňa Vilhelmová je energická žena
Jedna z našich nejobsazovanějších hereček Táňa Vilhelmová se narodila na pražském Žižkově 13. července 1978. V dětství se věnovala zpěvu a chtěla se stát baletkou. Nakonec však začala studovat herectví na konzervatoři, kterou ale nedokončila. I přesto získala angažmá v Dejvickém divadle, mimo to hostuje v Národním divadle, divadle Rokoko a Kašpar. Hrála mimo jiné ve filmech Indiánské léto, Štěstí, Návrat idiota, Divoké včely nebo Grandhotel. Zatím posledním snímkem je Hřebejkův Medvídek, který má premiéru 5. září.
Představíte nám vaši roli ve filmu Medvídek?
‚Moje Vanda je manželka Jirky, kterého ztělesňuje Jirka Macháček. Moc jsem chtěla, aby byla taková živočišná, aby působila jako neřízená střela. Úklid a podobné drobnosti Vanda nebere vážně. Má malé dítě, ale už by se ráda po mateřské zase dostala mezi lidi, chce žít a podnikat, třeba v cukrárně, nebaví ji být ženou v domácnosti. Cítila jsem ji jako energickou ženu, velmi ‚svou‘.‘
Neměla byste chuť do podnikání jako vaše postava?
‚Myslím, že ne. Potřebovala bych k tomu parťáka, který by uměl všechno to papírování a vyřizování. Mě by možná bavilo stát za pultem? S tím mám zkušenost – s Aňou Geislerovou a Petrem Butkem míváme Vánoční bazar, kde tři dny prodáváme. Zjistila jsem, že je to pěkná dřina, stát každý den za pultem, být neustále mezi lidmi, nabízet a prodávat. Takže už nemůžu říct s takovou jistotou, že bych opravdu ráda každý den prodávala. Asi je nejlepší být jen majitel a chodit ráno zkontrolovat, jak jdou kšefty. A na všechno mít lidi.‘
Ale takhle to Vanda ve filmu vyřešila!
‚…což je fajn. Možná by se mi líbilo jen jeden den prodávat jen tak pro potěšení, že bych tam potkala štamgasty a kamarády.‘
Proč asi není filmové manželství Vandy a Jirky právě nejharmoničtější?
‚Zřejmě se potkali dva lidé zcela odlišní. Zpočátku je to přitahovalo. On pro ni musel mít přitažlivost svou precizností, smyslem pro řád, ona zase lákala svou živočišností. Neměli však vůbec nic společného, takže okouzlení rychle vyprchalo. Vanda by se asi hodila víc k nějakému trampovi, kterému by nevadilo, že je doma nepořádek.‘
Jaký máte vy vztah k pořádkumilovnosti?
‚U nás doma máme pořádek. Není to díky mně, ale díky paní, která u nás uklízí. Dobře jsem si to zařídila! Kdybychom ji neměli, vypadalo by to u nás možná jako u Vandy.. jenomže nepořádek mi přece jen vadí. Kdybych přišla domů a bylo by všechno vzhůru nohama, nedalo by mi to. Ne že bych byla pořádníček – jsem něco mezi tím. Jsou dny, kdy je mi to jedno, a pak najednou bouchne kotel – a všichni musí uklízet. Teď, hned. Abych předešla tomu, že všechny budu komandovat a dirigovat, máme na úklid paní.‘
S Aňou Geislerovou už jste leccos společně odehrály a taky jste spolu ve Vánočním bazaru. Musíte být báječně sehrané?
‚Myslím, že jsme každá jiná. Rozumíme si zřejmě právě proto, že jsme dva protipóly. Zdá se, že si všichni představují, že bez sebe neuděláme ani ránu, ale byli by překvapeni – my se spolu zase tak často nevídáme. Po filmu Štěstí jsme se dlouho neviděly. Proto bylo příjemné, že jsme se setkaly u Honzy Hřebejka. Každá má úplně jiný přístup k herectví a zvláštním způsobem se to doplňuje, prolíná. Asi nás baví jedna druhou sledovat. Kromě Vánočního bazaru nebo toho, že obě máme děti, by se nenašlo moc společného. Máme tak rozdílné životy, že je pak fajn, když se setkáme při práci.‘
Co je vám sympatické na režírování Janem Hřebejkem? V čem je jiný než ostatní režiséři?
‚U něj je dovoleno úplně všechno. Myslím, že se natáčením baví, že si ho užívá. Má rád herce. Ať si někdo z nás vymyslí cokoli, Honza se úplně tetelí, jak rychle to chce na place realizovat. Dává velký prostor improvizacím a to je vždycky příjemné. Režiséři buď improvizace nechtějí, nebo jim prostor sice dají, ale ve střižně vezmou zpátečku a ufiknou je. Dnes už si málokdo dovolí improvizovat.‘
Takže jste si filmování vychutnala!
‚Bodejť by ne, vždyť Medvídek měl takové hráče, že byla hned odezva na každý nápad. Víte, existuje plno výborných herců, ale mnozí neumějí improvizovat, zatímco tady byli všichni na improvizaci přímo nadržení!‘
Máte raději filmové nebo divadelní role?
‚Divadlo je pro mne náročnější už proto, že mám malého Františka. Do filmového natáčení jsem zase skočila po hlavě, ale k divadlu mám respekt, tomu je nutné se věnovat ještě víc než filmu. Tři měsíce zkoušení na divadelní představení je náročné na čas. U filmu mohou hrát i naturščici, když mají smysl pro rytmus a jsou fyzicky zajímaví. U divadla je důležitá technika i dostatek energie. Jsou to rozdílné světy. Pro mě je hlavně důležité, aby mi zůstalo to ‚hraní si‘, pohrávání.‘
Na to potřebujete energii. Kde ji nabíráte?
‚Jsem asi energický člověk, myslím, že mám od přírody energie docela dost. Nebaví mě být chcíplá. Někdy musím energii i brzdit. Ale teď mi asi můj jedenapůlletý František přebytek energie vezme, takže se to zkoriguje samo.‘
Děkuji vám za rozhovor.
