Tvrdí fotoreportér Vilém Kropp, který na toto téma připravil výstavu.
Fotoreportér Vilém Kropp pracoval téměř čtyřicet let v redakci deníku Práce. Získal mnoho domácích i zahraničních ocenění, je nositelem 1. ceny prestižní soutěže World Press Photo v Haagu. Pracoval v mezinárodních porotách, je autorem několika fotografických publikací a své fotografie prezentoval jak na vlastních autorských, tak na společných výstavách doma i za hranicemi. Počátkem září byla ve výstavní síni Konírna Muzea Českého krasu v Berouně zahájena jeho výstava nazvaná „Václavák – příběhy a postřehy z 50. až 80. let minulého století“. Jsou na ní v převážné většině především záběry všedního života a obyčejných lidí.
Proč jste svoji aktuální výstavu nazval právě Václavák?
„Pražský Václavák je víc než pouhé náměstí. Je to živé srdce naší země. Leccos o tom vím, protože jsem na Václavském náměstí desítky let žil a pracoval pro noviny. Přímo z oken redakce jsem mohl pozorovat, jak kolem kráčejí dějiny. Byl jsem při všech pozoruhodných a převratných okamžicích od 50. až do 80. let minulého století. Ale měl jsem také mimořádnou příležitost nahlížet za kulisy historie, vidět rub událostí a zejména sledovat spoustu drobných každodenních příběhů a neopakovatelných okamžiků, z nichž žádný nemá šanci objevit se v učebnicích – a přesto právě v nich je vepsána skutečná pravda o tehdejším životě.“
S jakým cílem jste tedy svoji zatím poslední výstavu uspořádal?
„Přál bych si, aby tato moje malá sbírka fotografických perliček ukázala pozornému divákovi mozaiku doby, kterou dnes často nahlížíme až příliš černými brýlemi, a zapomínáme na to, že za fasádou oficiálního dění se i tehdy chodilo za kulturou, zábavou, na plesy, na vínečko a za děvčaty… Život si i tenkrát navzdory sborově skandovaným heslům plynul dál po svém – v drobných starostech a radostech.“
Mohl byste nám říci, jak jste získával právě tyto fotografie?
„Nezískával – přinášel je život i s tím, co k němu patří… Pohyboval jsem se na Václaváku s aparátem na rameni denně – pracoval jsem tam a samozřejmě i fotil – vše, co mě zaujalo, mnohdy jen tak, jako by pro sebe. Častokrát to bylo na objednávku technického redaktora: „Viléme, rychle, potřebuji fotku: jednosloupek – výška 10 centimetrů – nemám žádný vhodný text na doplnění. Uzávěrka je za půl hodiny!“ A tak jsem se ocitl zase na Václaváku a hledal a nacházel – příběh v telefonní budce, hru v kuličky z Františkánské zahrady, postřeh z Haštaláku nebo Jungmaňáku, neopakovatelnou zimní atmosféru se stařičkými tramvajemi, parné léto u fontány muzea…“
Co nám povíte o přípravě výstavy?
„Výstavu jsem připravoval skoro celý rok. A to už jsem měl vše nafotografováno. Nejprve jsem vybral asi 700 fotografií a pak jsem postupně prosíval a prosíval, až jsem se dostal k potřebnému počtu. Pak jsem musel snímky převádět do elektronické podoby. Potom přišla adjustace, rozvrhování v prostoru, vymýšlení popisek a další.“
Děkuji za rozhovor.
Nezapomeneme na to, jak jsme s Vilémem Kroppem probírali jednotlivé fotografie. Ke každé něco řekl, ke každé se mu vybavovaly vzpomínky. Doufáme spolu s autorem, že výstavu „Václavák“ ukážete také Pražákům a že zrealizuje její plánovanou knižní podobu.