Tato významná osobnost je svou prací navždy spojena nejen s Berounskem, ale s celým regionem středních Čech západně od Prahy. Výsledky jeho prací jsou známé v celém geologickém světě a tato oblast právem nese jeho jméno – Barrandien.
Jeho cesta do našeho kraje byla vskutku dobrodružná. Po polytechnických studiích v Paříži se zdálo, že se jako odborník bude věnovat stavbě mostů a silnic.
Záhy se však začal hlouběji zajímat o geologii a paleontologii. Pak působil jako učitel matematiky a přírodních věd v bohaté rodině Karla X., ta se však musela po červencové revoluci v roce 1830 uchýlit do exilu. Barrande své chlebodárce následoval, nejprve do Anglie, Skotska a nakonec do Čech. Tady nabídl exulantům císař František I. k užívání Pražský hrad a o domácnost se starala matka Jana Nerudy. V Praze se také seznámil s Františkem Palackým. Barrandovi bylo později nabídnuto místo hlavního inženýra na koňské dráze, která měla být prodloužena přes Křivoklátsko až k Plzni. I když nakonec ze stavby sešlo, zaujaly Barranda při vyměřování trati zkameněliny pod Zlíchovem, další fosilie u Skryjí, Týřovic a v údolí řeky Berounky. Tyto nálezy stop živočichů z dávného moře uznal tehdejší odborný svět za nejstarší objevy té doby. Barrande v roce 1846 vydal v Lipsku spis ‚Úvodní zpráva o silurském systému a trilobitech v Čechách‘ a v Praze spis ‚Silurský systém ve středních Čechách‘. Tato obsáhlá práce má dvaadvacet svazků. Svou knihovnu i rozsáhlé sbírky odkázal Národnímu muzeu. Příkrý sráz Klond byl roku 1972 v Montrealu na 24. mezinárodním geologickém kongresu zvolen světovým stratotypem, čili standardním profilem hranice mezi silurem a devonem. Národní muzeum v Praze hned rok po Barrandově smrti nechalo umístit velkou pamětní desku na skálu u Zlíchova. Dnes nese Barrandovo jméno i berounské gymnázium.
