Když přišel jako sedmadvacetiletý do Berouna, vedly ho jeho zájmy do Městského archivu a Městského muzea. Psal se rok 1916 a bylo zde proto volné pole působnosti po smrti prof. Ferdinanda Pakosty. V roce 1919 byl Kazda jmenován správcem Městského archivu, který se v té době nacházel v berounské Dolní bráně. V roce 1921 byl rovněž jmenován městským kronikářem. Aktivně pomáhal prof. Papežovi vést po odborné stránce místní muzeum. V roce 1921 se stal členem muzejní rady Svazu českých muzeí a v roce 1935 jednatelem státního archeologického ústavu pro okres Beroun. Redigoval Sborník statí o Podbrdsku. Ve Sborníku vyšly Kazdovy ‚Pověsti a staré tradice Podbrdska‘. Jednou z nejzajímavějších prací je jeho stať ‚O znárodnělé písni Nad Berounkou pod Tetínem‘.
Po třech letech působení v Berouně nastoupil na nově otevřenou obchodní akademii a zařadil se tak mezi první organizátory berounského obchodního školství. Vyučoval dějepis, zeměpis a také těsnopis, který se vyučoval podle nové soustavy, jejímž spoluautorem byl berounský rodák Alois Herout.
Jeho zájmy byly velice pestré; zajímal se i o hudbu – studium houslí ukončil v roce 1918 u primase Českého kvarteta Karla Hoffmana.
Kazdovo dílo zahrnuje nejen informace o osobnostech a architektonických stavbách Berouna, ale dotýká se celého Podbrdska, zvláště Tetína. Nevyhýbal se ani aktivní účasti ve spolkovém životě, věnoval se významným výročím i událostem. Velmi dobrá jsou jeho pojednání z hudebních dějin o Smetanovi, Slavíkovi, Zvonařovi a berounském pěveckému spolku Slavoš.
Krátce před svou smrtí, 19. dubna 1947, byl Ministerstvem kultury a osvěty jmenován konzervátorem Státní památkové péče pro okres Beroun. Škoda, že po Kazdově úmrtí se nenašel přímý a tak aktivní pokračovatele v této archivní práci.
Souhrnně lze bez nadsázky říci, že Karel Kazda byl jedním z nejplodnějších autorů publikací o dějinách města a že z jeho práce čerpají historici dodnes.