O berounské škole je první
– nepřímá zpráva z roku
1437, když bakalář Prokop
z Prahy promovaný mistrem Janem
Husem píše, že mu bylo nabízeno
písařství v Berouně zároveň se správou
tamější školy. Tehdy totiž funkce
správce školy byla spojována s radním
písařstvím, důležitou funkcí rovnající
se dnešnímu tajemníkovi.
Školní budova bylo skromné jednopatrové
stavení. Stála v severozápadním
rohu hřbitova vedle farního domu.
Rektorem školy byl vždy mladý bakalář
učení Pražského. Kantor byl zároveň
ředitelem kůru a varhaníkem. Bydleli
ve škole a stravovali se na faře.
Měli skromný plat od obce a přijímali
poplatky za zpívání při pohřbech.
Městskou školu navštěvovali žáci
dobrovolně. Husitské hnutí pak načas
zastavilo pravidelnou školskou činnost.
V roce 1773 byla v Berouně zřízena
piaristická normální škola. Právě sem
chodil v letech 1785 – 1787 Josef Jungmann.
Tato nová škola přijímala odrostlejší
chlapce z městské triviální školy
(triviální škola je středověký typ základní
školy s třemi vyučovacími předměty
– čtení, psaní, počty). Piaristická škola
byla nedaleko starého hřbitova a spojila
se v roce 1809 s triviální školou,
která do té doby byla stále umístěna
u děkanského kostela. Když počet žáků
vzrůstal, musely být třídy umístěny
v jednotlivých domech jak na náměstí,
tak na Plzeňské ulici. Když byl stav
neúnosný, rozhodlo obecní zastupitelstvo
přeměnit na školní budovu starou
radnici. Stalo se tak v roce 1865, kdy
se obecní úřad přestěhoval do hostince
‚U Černého koně‘. Nová školní budova
byla pak postavena v roce 1884
na Plzeňské třídě. Kronikář mluví
o ‚velikém dvoupatrovém
paláci školním‘. Sem byly
umístěny právě založené
měšťanské školy chlapecká
a dívčí a později též
obecné školy chlapecká
a dívčí.
