Když se v Popovicích 17. února
1872 narodil v chudé rodině malý Jan,
nemohl nikdo tušit, do jakých uměleckých
výšin ho osud zanese. Zasloužil
se o to hlavně uměnímilovný ředitel
železáren v Králově Dvoře Emil Kratochvíl.
Ten poznal jeho talent a umožnil
mu studie na Umělecko-průmyslové
škole v Praze. Jan měl štěstí, že od
roku 1887 dostal na osm let tak skvělého
profesora, jakým
byl František
Ženíšek.
Dlouho
trvalo, než
byly jeho práce
oceněny. Teprve
v roce 1898
Preisler prorazil,
a to ho už ovlivňovali
francouzští
malíři Cézane,
Gaugin
a další. V roce 1903 už jako uznávaný
umělec nastupuje dráhu pedagoga
na pražské UMPRUM. Jeho dílo je spojeno
s rodným krajem, jak dokazuje
i plakát na Krajinské výstavě. Preislerovo
dílo je poznamenáno jeho vzpomínkami
na okolí rodiště; jeho umělecká
představivost měnila pohádkové
bytosti v době jeho zrání v ženy…
Odtud pochází jeho Dobrodružný rytíř,
postavy Adama a Evy, barevné skvrny
tří dívek… Poezii mladé přírody dovede
Preisler obdivuhodně spodobnit
v oleji Jaro (1906). Mezi jeho základní
témata patří člověk a kůň. Toto spojení
nacházíme ještě v různých variantách,
zejména v kompozicích Černý
kůň a Žena s jezdci. Jeho obrazy Cyklus
o dobrodružném rytíři, Jaro, obraz
z většího cyklu Milenci, Černé jezero
a další znázorňují kroniku malířova
nitra věřícího v krásu a přece unikajícího
do smutku samoty.
Po velkém zápase, kterým Preisler
prošel v posledním desetiletí svého
života, nečekaně umírá 27. dubna
1918. Je pochován na počapelském
hřbitově a jeho podobu připomíná
busta od Otokara Španiela na budově
tamní školy. Tak se životní kruh uzavřel
a malíř se nakonec vrátil do kraje
svého dětství.
