tvrdí člen zvolenské skupiny ZVA 12-28 Band Boris Čiampor.
Slovenská bluesová kapela ZVA 12-28 Band se řadí ke špičce žánru a to nejen na Slovensku, ale i v Čechách. Dokazuje to i svým novým albem ‚Za fúzy ma poťahaj‘, které v srpnu vydala firma Indies Scope Records. Zvolenská parta si díky nezaměnitelnému zpěvu a hře na kytaru leadera Noro Červenáka, kterého podporuje vynikající instrumentální trio muzikantů, již od roku 1990 získává řadu bluesových fanoušků. ‚Zetvéáčka‘ byla na Slovensku mimo jiné oceněna jako nejlepší bluesová kapela roku 2000. Současnou sestavu tvoří zpívající kytarista Noro Červenák, baskytarista Laco Červenák, hráč na harmoniku Boris Čiampor a bubeník Peter Krško. Nejen o novince jsme si povídali s Borisem Čiamporem.
Od vašeho posledního alba ‚Hrubá múka‘ utekly dva roky. Co se v kapele od té doby změnilo?
‚Naštěstí se neudály žádné dramatické změny, kapela spokojeně funguje a poměrně často koncertuje. Výsledkem toho je, že bubeník Peter jako služebně nejmladší člen je s námi o dva roky lépe sehraný a muzikantsky i lidsky tuto sestavu výborně doplňuje. První rok jsme si užívali fungování alba mezi lidmi, a potom se už pracovalo na novém. To přineslo změny v nástrojovém vybavení. Proti ‚Múke‘ jsme se chtěli dostat dál i po zvukové stránce, a tak nám do inventáře přibyl kontrabas a dobro.‘
V čem je nové album oproti ‚Hrubé múce‘ jiné?
‚Myslím, že kapela je o ty dva roky vyzrálejší. ‚Múka‘ už asi navždycky bude mít ten půvab surové prvotiny, ‚Fúzy‘ jsou kompaktnější, zvukově lepší, bohatší o hosty a na naše skromné poměry je to úplná monstrprodukce – hosté, klipy, radioedity, no úplný showbusiness. Vždyť nás i stály třikrát tolik. Ale Noro donesl materiál nepopiratelné kvality, každá písnička dostala to, co potřebuje a nyní si potřebuje najít i posluchače. Věřím, že i mezi těmi, kteří nás ještě neznají.‘
Jaká je v současnosti bluesová scéna na Slovensku a jaký je rozdíl proti české?
‚Zase až takový přehled nemám, naposledy jsem větší shluk bluesmanů viděl na přehlídce Blues Alive ´06. Prezentovaly se tam obě dvě scény a myslím, že dost výstižně. Český Hoochie-Coochie Band s hosty jako nezamindrákovaná revivalová zábava a slovenské osobnosti spíše v té přemýšlivější a hledající poloze. Slovenská scéna je především málo početná a už delší dobu jsem, bohužel, nezaregistroval něco nové, co by mě opravdu zaujalo.‘
Jak došlo ke spolupráci s hostujícími muzikanty a je v plánu ještě nějaké společné hraní?
‚Se skupinou Buty jsme se seznámili díky ‚Hrubej múke‘. Za mixem tehdy seděl Petr Vavřík, předal CD kapele a zřejmě se jim zalíbilo. Tak jsme si je přizvali na vokály a myslím, že dodali nahrávce další a místy velmi zajímavý rozměr. O nějakém společném hraní řeč nebyla, ale panují mezi námi velmi dobré vztahy, takže uvidíme, co ještě přinese budoucnost.‘
Jak si vás našla Alice Nellis pro svůj film Tajnosti?
‚Pokud vím, tak to byla iniciativa Radka Pastrňáka ze skupiny Buty. Pustil Zetvéáčko Honzovi Svěrákovi a pak zavolali Nora, aby nazpíval tango do Tajností. S Alicí jsme se seznámili ve zlínském studiu při nahrávání a mám pocit, že jsme si okamžitě ‚sedli‘. S Norovými pěveckými výkony byla nadmíru spokojená, takže spolupráce pokračovala klipem na buťácké písni Jedno ráno a hlavně natáčením našeho klipu v Praze.‘
Nové album je dalším odklonem od tradičních bluesových postupů. Kterým směrem se nyní bude ubírat ZVA 12-28 Band?
‚Vydáme se směrem na nejbližší pódium, tedy hrát. Tuhle muziku máme dost pod kůží – hráli jsme bluesové standardy patnáct let (a stále je hrajeme) a hodně z nich neobsahuje to, co se obvykle označuje za ‚tradiční bluesové postupy‘. Když Noro nebo někdo jiný přinese nové písničky a ty budou kvalitní, uděláme další album nejlépe, jak to budeme umět a jak to budeme v tom okamžiku cítit. A podle mého názoru jsme se i na novém albu dostali k podstatě a obsahu pojmu blues velmi blízko. Bez ohledu na vnější formální znaky.‘
Co považujete za váš největší dosavadní úspěch?
‚Že takováto kapela v kulturních podmínkách středního Slovenska vůbec přežila, má své posluchače, má respekt a pomalu ale jistě dozrává – jako kvalitní vínko (smích).‘
Děkuji vám za rozhovor.
