tvrdí populární filmový, televizní a divadelní herec Josef Somr.
Ostře sledované vlaky, Soukromá vichřice, Žert, Smuteční slavnost, Páni kluci,
Božská Ema, Zralé víno, Básníci, Tři veteráni nebo Čert ví proč jsou nejznámější filmy herce Josefa Somra (1934). Rodák z Vracova u Kyjova
absolvoval brněnskou JAMU a prošel brněnským Divadlem bratří Mrštíků, pardubickým
divadlem, Činoherním klubem a Národním divadlem. Jeho zatím poslední
film Svatba na bitevním poli, který režíroval Dušan Klein, měl premiéru 10. ledna 2008. Jedná se o komedii z venkovského prostředí
Domníváte se, že děj Svatby a vztahy postav odrážejí současnou vesnici?
‚Myslím, že je to přesné, psané s hlubokou
znalostí venkovského života i mentality tamních lidí.‘
Vy jste se také ve své roli oblékal
do vojenské uniformy – ostatně o téhle věčné klukovské touze film mimo jiné vypovídá. Hrával jste si rád na vojáky?
‚Určitě. V mém dětství byla hra na vojáky jednou z nejčastějších klukovských
her. Nebyla nouze o různé bojůvky
a šarvátky, ale ani o boule a šrámy. Tahle dobrodružství prožívaná ve venkovské
krajině, kde bylo tolik příležitostí,
aby se člověk schoval, patřila nezapomenutelně
k životu vesnických kluků.‘
Ale proč si dospělí muži hrají s vážnou tváří na vojáky, oblékají se do kostýmů, nacvičují hodiny a hodiny
bitvy?
‚Dovedu to pochopit. Jako někdo sbírá
auta – veterány, má jiný touhu obléci si starou uniformu a vrátit se tak trochu do svých mladých let.‘
Morava je váš rodný kraj. Jak vás přivítal?
‚Pocházím asi třicet kilometrů od místa, kde se to celé odehrávalo. Takže pro mne to byl opravdu rodný kraj. Navíc
s vesničany jsme si opravdu rozuměli
a o to bylo natáčení příjemnější. Nebylo
to o tom, že bychom s nimi chodili denně po večerech popíjet a družit se, ale jsou mi blízké charaktery tamějších vinařů, kteří jsou velmi milí a příjemní. I když si myslím, že to ke konci mnohé obyvatele okolí už unavovalo, že se tam celou noc střílelo, ale dokázali to nejen skousnout, ale mnozí s námi vydrželi až do rána a povzbuzovali nás.‘
Vy jste už mnohokrát s režisérem Dušanem Kleinem spolupracoval, třeba na oblíbené komediální řadě Básníků. Změnil se nějak způsob jeho
práce?
‚Mohu říci, že s ním dělám velmi rád, protože je to pohodový, nekonfliktní člověk
a dokonalý profesionál, který přesně ví, co chce a jak to má vypadat. Takže na place vládne vlídná atmosféra, i když tempo natáčení je občas hektické.‘
Když se na natáčení sejdou takové
vtipné osobnosti jako vy a Bolek Polívka, to musí pěkně jiskřit, ne?
‚Já nejsem v herecké společnosti ani bavič ani nijak výrazný typ, a kromě toho
v duchaplnosti jsem se vedle Bolka naprosto nestačil prosadit.‘
Není vám líto, že před lety se bavili
lidé na Soukromé vichřici a dnes se baví na ‚kameňákovém‘ humoru?
‚Shodou okolností jsem byl nedávno v Uherském Hradišti, kde promítali Žert, který vznikl před čtyřiceti lety. Já už se na to pomalu nemůžu dívat, ale dostal jsem tam úplně stejnou otázku. Odpověď
by mohla znít asi takhle: Myslím, že je to odraz toho, jak se lidi uvolnili a nemají většinou potřebu hledat nějakou hlubší, inteligentnější zábavu. Jsem přesvědčen,
že je to bohužel tak. Představte si, že jsem na Moravě někde na návštěvě
a moji hostitelé mi uprostřed zábavy řeknou: Jožko, prosím tě, nezlob se, za chvíli běží seriál… Místo toho, aby navrhli,
do kterého sklípku půjdeme…Tak jsem šel, a byl jsem úplně zdrcen. Jak mohou být lidé fascinováni něčím, čemu jsme kdysi říkali červená knihovna a najednou
je to všude kolem nás?‘
Kdybyste měl sám rozhodnout o tom, který z vašich mnoha filmů by měl přežít do budoucnosti, který
by to byl?
‚To je tak těžké. Tuhle mi někdo spočítal,
že jsem hrál ve sto třiceti filmech. Pracoval jsem na mnoha filmech, které
v podstatě neměly zvlášť velký ohlas a ničeho velkého nedosáhly, a ty jsem měl třeba radši, než ty úspěšnější.‘
A jak vypadá vaše současnost a vaše plány?
‚V lednu premiéra filmu Svatba na bitevním poli, v únoru přijde do kin snímek
Vladimíra Michálka O rodičích a dětech,
což byla velká role a dost náročná práce, a někdy na jaře by měla mít premiéru
i Hřebejkova komedie U mě dobrý. Taky mě přizval Dušan Klein k natáčení televizního filmu Muž a stín. Měl jsem prostě v loňském roce štěstí, že jsem si trošku zahrál.‘
A jak jsme hovořili o seriálech – tam by vás nelákalo si zahrát?
‚Upřímně? Ne. Snad kdyby se našla postava typu Štrosmajera, co ji hrál Miloš
Kopecký, tak bych o tom mohl uvažovat.‘
Děkuji vám za odpovědi.
