Mladý Porket se dostal do Berouna náhodou, když si zde jeho otec, bohatý pražský měšťan, koupil dům s velikým sadem. Dojížděl sem za otcem a zdejší
prostředí starého města a jeho kolorit
mu rázem učarovaly. Své dojmy pilně
zachycoval v řadě grafických prací, kde se soustředil na architektonické pamětihodnosti i malebnost a zákoutí uliček. Tím vším se zapsal do umělecké kroniky města.
Pro svou uměleckou práci měl předpoklady
získané studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Bukovace a v Mnichově do roku 1908 u profesora Knirra. Zkušenosti získával
všude na svých cestách v cizině, zejména v Paříži a v Dalmácii.
Výsledkem prací s berounskými náměty
jsou dva soubory grafik a několik
olejů. V prvním grafickém cyklu je devatenáct leptů a šest litografií. Do druhého cyklu z roku 1921 sestavil své linořezy. Porketova výstava prvního cyklu v roce 1910 byla první výstavou výtvarných prací v Berouně vůbec. Objevila
mnohým Berouňanům ty staré části města, kterým se ve své povýšenosti
vyhýbali. Výstavou byla nadšena především studentská mládež, iniciátorka
a pořadatelka výstavy. Proto se stal Porket titulárním berounským malířem.
V roce 1912 se sem vrátil s druhou
výstavou maleb a v roce 1921 vystavoval
linořezy.
Ve svém díle vystihl zejména prostředí
berounských hradeb, úzkých uliček,
detailní pohledy na kostel a Plzeňskou
bránu. Velký emotivní účinek má pohled na berounské náměstí a romantická
vůně starobylosti dýchá z renesančních
štítů domů.
