vzkazuje divákům herec a režisér Milan Šteindler.
Spoluzakladatel divadla Sklep Milan Šteindler (1957) se proslavil především
prostřednictvím filmu. Hrál ve snímcích Bumerang, Stůj, nebo se netrefím,
Cesta z města, Mazaný Filip nebo Gympl. Jako režisér natočil Vrať se do hrobu, Díky za každé nové ráno či Perníkovou věž. Jeho nový film nese název O život
a do kin vstoupil 7. února 2008.
O čem je film O život?
‚Vím, že režisér by měl umět odpovědět
jednou větou na to, o čem příběh je, ale to je vždycky to nejtěžší. Je to o tom, že když se člověk chová bezstarostně, musí se potom rozhodnout, zda přijme nebo nepřijme následky toho svého činění.
Podtitulem tohoto filmu by mohlo
být: ‚Počít život nebo nepočít, a co si vlastně počít‘.‘
Proč je pod scénářem podepsáno více autorů?
‚To jsme odkoukali z amerických filmů.
Pod americkým filmem je vždycky
podepsáno více scénáristů. Dva prý plavou v bazénu a ten třetí zapisuje, co mu diktují. U nás to bylo ale trochu jinak.
Napřed jsme na scénáři začali
pracovat s Jaroslavem Pozzim a dostali
jsme se do určité fáze, kdy jsme se dohadovali, jestli už je scénář hotov nebo není. Já jsem tvrdil, že není, on se přikláněl k tomu, že je. Film dramaturgoval
Jirka Vejdělek a to tak energicky
a šarmantně, až napsal další verzi
scénáře. Jenomže protože je strašně vytížený, jak jako scénárista, tak i jako režisér, oslovil jsem k další spolupráci Halinu Pawlowskou. Ona vždycky najde
cestu, když už nikdo neví kudy kam. Mezitím nám dramaturgicky pomáhali další lidé, a protože přinesli nějaké nápady,
považoval jsem za správné, aby byli napsáni jako spolupráce na scénáři.
A protože i já jsem se scénářem asi dva a půl roku zabýval, přisadil jsem si i svým jménem.‘
Najdou diváci v tomto filmu paralelu
s některým z vašich předchozích
snímků?
‚Doufám, že ne, protože jsem chtěl natočit jiný film. Tragikomické příběhy nebo trpké komedie jsou mi blízké, ale protože se u nás poměrně dost točí, řekl jsem si, že se pokusím o něco jiného.‘
Jak vzniklo herecké obsazení?
‚Z části složitě a z části vlastně poměrně
jednoduše. Třeba Roberta Nebřenského,
který hraje postavu Bytosti, nebo-li jakéhosi pánaboha, znám z divadla Sklep. Na něj jsem vlastně myslel
už když se scénář vytvářel. Na rozdíl od ústřední dvojice, která se mi hledala složitě. Měl jsem původně představu, že by to měli být strašní komici. Až posléze jsem si uvědomil, že stačí civilní hraní, že to zas tak komické být nemusí, že absurdní
jsou ty situace. Po dvouletém hledání
přišla na Slovensku na casting Dorotka
Nvotová a najednou jsem věděl, že to je ona. On je Vojta Kotek.‘
Jaké bylo natáčení? Co pro vás bylo nejtěžší? A co vás naopak nejvíc
potěšilo?
‚Tentokrát to pro mě bylo jedno z nejhroznějších natáčení. Padla na mě jarní únava, říká se tomu únavový syndrom.
Celé léto jsem byl strašně unavený
a pořád jsem to překonával. Ale jak říkají Číňani, když je maso vařené, vař ho ještě jednou tak dlouho. Člověk má v sobě minimálně jednou tolik rezervy,
než si myslí. Což jsem v sobě objevil
nakonec i já. Navíc jsme mnohdy točili v nepřehledném terénu, na prudkých
svazích, ve vodě a v dešti a mnohdy
i ve vichru, takže to bylo nejenom pro mě, ale zvláště pro herce hodně náročné.
Z plátna ale nesmí být cítit, jak jsme všichni trpěli. Divák by se měl bavit
a v to pevně doufám.‘
Letos se do kin chystá smršť nových
českých filmů. V čem si myslíte, že je ten váš výjimečný?
‚Dělali jsme ještě před dokončením střihu testovací projekce pro lidi, kteří vůbec netušili oč běží a vlastně to viděli
v nehotovém stavu. Řada z nich řekla, že to je ujetý. A mě tohle přízvisko docela
baví. Přál bych si, aby lidi cítili a vnímali,
že to je pokus o to udělat trochu jinou komedii, než se dosud u nás točili.
Jestli ten film bude výjimečný, to nevím,
ale kdyby byl ujetý, tak mi to stačí.
Hlavně ale aby byl zábavný, aby se lidi bavili.‘
Komu je podle vás film určený?
‚Naše cílová skupina je poměrně široce
rozptýlená, protože problém, kterého
se film týká, buď někteří zažili a někteří
mladší ho možná ještě zažijí. Takže si myslím, že by se mohli bavit lidi od šestnácti do pětačtyřiceti; ale i my padesátníci
se bavíme.‘
Chcete něco vzkázat divákům?
‚Zaprvé jděte a zachraňte deštné pralesy, a potom jděte do kina a snad se pobavíte.‘
Děkuji vám za rozhovor.
