Podtitul názvu výstavy je: dlouhé výpaly keramiky dřevem, Martina Tyna a Igor. Anagama je totiž pojmenování starověkého typu hrnčířské pece pocházející z Číny, který se v 5. století n. l. dostal přes Koreu do Japonska. Tam se rozšířil a používal se až do 17 století, kdy jej nahradila vícekomorová pec. A Martina Tyna a Igor jsou partneři, kteří v Muzeu berounské keramiky právě vystavují svoje výtvory. Ty byly nejprve ručně modelovány, vytáčeny nebo lity z keramické hmoty a po vysušení byly vypáleny dřevem v peci typu anagama.
V Posázaví na Vysočině, přesněji v Pavlově u Ledče nad Sázavou postavili anagamu v r. 2017 a od té doby tam provedli 16 výpalů. Anagama v Pavlově je přibližně pětkrát menší, než japonské pece – ty jsou tak velké, že je možné v jejich nejširším místě stát, rozpažit i se procházet. V Pavlově má prostor na výrobky jenom něco přes metr krychlový. Naplnit ho trvá třem lidem kolem 20 hodin. Na výpal je potřeba asi 15 m3 dřeva. Těžba a příprava paliva trvá zhruba stejně dlouho jako vlastní výpal. Dále se před výpalem musí očistit pecní vybavení, obrousit, opatřit ochranným nátěrem, připravit hmotu na podkládání sloupků, plátů, samotných výrobků a konečné po naložení pece zazdít čelo, takže práce před výpalem je alespoň pro pět osob nejméně na měsíc, spíše déle.
Pec anagama je jednokomorová tunelová pec. Dole je nakládací a přikládací otvor, není tam rošt, podlaha pece je směrem dozadu a vzhůru schodovitá a celý prostor se zužuje, až ústí do komína. V přední, největší a nejširší části je topeniště a do zadní části se umisťuje keramika. Teplota dosahuje i víc než 1 300 °C, kdy taje popel na povrchu výrobků, a tak vzniká přirozená a jedinečná glazura.
Každý vložený kus je pak unikátní originál, který má svůj příběh a nelze jej ani stejným autorem napodobit. Na jeho vzhled má vliv třeba i to, na jaké místo se v peci položí. Pro náročný postup vzniku a jedinečnost výsledku bývá zboží z pecí anagama mnohými považováno spíše za umělecké dílo než za běžnou užitkovou keramiku, také proto často bývá předmětem sběratelského zájmu.
Igor vypráví, že když pec po třech týdnech vypalování otevřou, pak teprve zjistí, jak vložené misky, vázy a sošky vlastně vypadají. Říká, že plamen kreslí na té keramice různé struktury podle toho, kde ležela, jak byl ten daný kus zastíněný, a právě na to se musí brát zřetel, aby dosáhli efektu, který chtěli.
Vernisáž výstavy byla nejen příjemná, ale i velice poučná. Martina a Igor vyprávěli docela podrobně jak o peci anagama, tak také o jednotlivých neobyčejných výrobcích. Své přidali také další keramici, kteří také vypalovali v Pavlově své výrobky. Jeden z nich tam hrál na didgeridoo, což je dechový hudební nástroj australských domorodců. Je to termity vyžraný dutý kmínek eukalyptu, který si přivezl od Aboridžinců. Fotografie jsou z vernisáže výstavy, která potrvá až do 3. března. Stojí za to dojít se na ojedinělé keramické výrobky podívat – je to opravdu návštěva umělecké galerie.