Včera jsem psal o známých i méně známých tvrzích Berounska, o kterých nás informovali oblíbení a renomovaní průvodci Otomar Dvořák, Tomáš Koutek a Marie Holečková. Bylo to na sobotním autobusovém poznávacím výletu v rámci cyklu besed Setkání s autory, které máte rádi, uspořádaném ve spolupráci s Berounskou akademií a za finančního přispění města Beroun. Dnes vás chci seznámit s jinými zajímavými místy Berounska, která jsme na této výjezdní besedě navštívili.
První zastávkou v našem programu byly Popovice, kde je několik významných pamětihodností. Na první pohled zaujme hamr s krásnou barokní vysokou mansardovou střechou. V zemských deskách je tento hamr připomínán už v roce 1544. Svou činnost ukončil v roce 1887. K areálu hamru vede mostek přes Huťskou strouhu, ze které získával vodní pohon.
Pak narazíme na kapličku z roku 1854, v níž je socha sv. Jana Nepomuckého. Kolem ní projdeme mezi ploty úzkou pěšinou v novodobé zástavbě k prameni s příznačným názvem: Čůráček. Pramen je obezděn bílými cihlami a voda je údajně léčivá – obsahuje nadlimitní hodnoty vápníku a sumy vápníku a hořčíku.
V Popovicích prožil dětství asi nejslavnější rodák – český malíř a vysokoškolský profesor Jan Preisler. Jeho rodný domek je v soukromém vlastnictví a nachází se v dosti neutěšeném stavu. Na domě byla kdysi umístěna pamětní deska, ale majitel ji sejmul údajně proto, že mu město nepřispělo na opravu domu.
Druhou zastávkou byla Dýňová farma v Bykoši, kde probíhají tradiční dýňové slavnosti – každý víkend až do konce října. Na farmě pěstují krásné dýně na ozdobu, vyřezání a samozřejmě i na jídlo (muškátové, máslové, hokaido atd.). Vystaveno tam je nepřeberné množství dýní nejrůznějších druhů, tvarů a barev, které si můžete také koupit. Pro návštěvníky je připraveno příjemné posezení s občerstvením. Ke kávě, čaji, pivu nebo svařáku můžete ochutnat i některou ze specialit – dýňový koláč, dýňovou polévku, dýni pečenou či grilovanou. Většina účastníků zájezdu si koupila dýně – buď na jídlo, nebo jenom na ozdobu, džemy z dýní nebo sušené květiny (já si koupil svařené víno).
Hodně času jsme strávili v Neumětelích. Ty jsou známé především díky pověsti o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi, který je zde údajně pochován. Náhrobek ve tvaru malého klasicistního chrámku je postavený nad kamenem ve tvaru koňské hlavy. Tento kámen byl v Neumětelích vždy považován za nedotknutelný a jeho poškození nebo manipulace s ním by přivodila neštěstí. Nachází se v parčíku u silnice poblíž hřbitovní zdi. Šemíkova hrobka je asi jediná hrobka na světě věnovaná koni.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1266, další z roku 1331 zmiňuje Protiva, syn Oldřicha z Neumětel. S historií obce a jejími pamětihodnostmi nás seznámila kronikářka Neumětel paní Ing. Marie Malínská. Uprostřed vsi se na vyvýšenině nachází památkově chráněný farní kostel svatých Petra a Pavla. Je to jednolodní kostel ze 14. století, v polovině 18. století barokně přestavěný. Zachovaný je gotický portálek do sakristie a úzká gotická okna po stranách hlavního oltáře. Kostel nemá věž tak typickou pro tento druh staveb. Byly sice dva pokusy o vylepšení vzhledu kostela dodatečným vztyčením věže, ale ty byly nakonec vždy zbourány. Na obou místech na střeše byly věže nahrazeny kříži. V letech 1994–1995 dostal kostel nové krovy a střechu, roku 2011 byly opraveny vnitřní omítky a kostel byl vymalován. Provedené práce však asi nebyly zrovna špičkové kvality, protože uvnitř kostela začala opadávat omítka ze stropu, proto museli kostel pro veřejnost uzavřít. Bohužel je to zrovna v době, kdy se podařilo zachránit varhany z roku 1887, které byly před rozpadnutím.
Před kostelem je postavený netradičně malovaný dřevěný kříž – pochází z okolí Detvy na středním Slovensku, kde ho nechal zhotovit slovenský farář, jenž zde sloužil. Další dřevěný prostý kříž se nalézá v parčíku před branou na hřbitov. Pohřebiště tu bývalo již v pradávných dobách, před začátkem našeho letopočtu. Současný hřbitov kolem kostela je ohrazen kamennou hřbitovní zdí s barokní vstupní branou. Vedle ní u hřbitovní zdi směrem k návsi se nachází zvonice krytá šindelem. Je to celodřevěná nástavba téměř čtvercového půdorysu z roku 1763 postavená na kamenné podezdívce. Celková výška zvonice je necelých sedm metrů. Uvnitř je zavěšen jediný zvon z roku 1637. Ostatní tři zvony byly zrekvírovány v první světové válce. Na schody ke zvonici jsou použity dva velké kameny přenesené sem z jednotlivých hrobů ze zdejšího ještě pohanského pohřebiště. Z těch pradávných dob se do dnešních dnů dochovalo i dalších pět kamenů, které byly v roce 2006 umístěny do parčíku u Pomníku Šemíka. Velké kameny (nejstarší pamětihodnost obce) se tak po dlouhé době vrátily zpět, do původního prostoru kostelního návrší.
Proti kostelu svatého Petra a Pavla stojí památkově chráněná budova bývalé fary. Jedná se o barokní budovu s mansardovou střechou. V době husitských válek farnost v Neumětelích zanikla a byla obnovena v roce 1443, kdy bylo zaznamenáno, že na místní faru dosadil faráře karlštejnský purkrabí.
Územím obce protéká říčka Chumava – bohužel už i tam se usadil bobr. Chumava teče po jižní straně vsi k východní hranici obce, kde se otáčí a teče zase k západu, a to po jižním úpatí horského hřebene Housina. Vyšší západní část Housiny, která je od roku 2013 chráněna jako přírodní památka Housina a evropsky významná lokalita, se rovněž nachází na území Neumětel.
Uprostřed vesnice Tihava (část obce Kotopeky) je tvrziště Na Baště. Tvoří ho vodní příkop s centrálním ostrůvkem, na kterém stojí nevelká kaple zasvěcená svatému Janu Nepomuckému. Ta byla postavena na místě původní tvrze z kamenů této tvrze. V roce 2012 byla dřevěná lávka na ostrůvek nahrazena ocelovou a kaple sv. Jana Nepomuckého byla zrestaurována. To nevydrželo dlouho, protože po deseti letech je už zase kaple pod lešením.
Vedle tvrziště stojí v malé zahrádce pomník obětem 1. světové války.
Na východním konci vsi stojí Valcverk, což byla první válcovna plechu v Čechách. Válcovna byla v roce 1823 přestavěna z bývalého hamru umístěného pod hrází hutního rybníka Valcverk. Jedná se empírovou přízemní zděnou budovu na půdorysu obdélníku s vysokou valbovou střechou. Ve druhé polovině 19. století byla válcovna přestavěna na mlýn a později byla využívána k různým dílenským provozům. Objekt válcovny byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.
Nedaleko obce Líšná u Zbiroha (to už není tak úplně Berounsko – Líšnou byste našli cca 1,5 km od západní hranice okresu) se na skalnatém hřbetu nacházejí zbytky hradu Řebřík, pod nímž bývala stejnojmenná ves (někdy zvaná také Řebříky). Po roce 1495 byly hrad i vesnice opuštěny a zanikly. Jediným pozůstatkem vsi je dodnes zachovaný kostel svatého Petra a Pavla doložený roku 1348. V roce 1728 byl zbarokizován. V roce 1841 se zřítila klenba, následkem toho bylo nutné odstranit střechu a z kostela zůstaly stát pouze holé zdi a interiér byl ničen deštěm. Tehdy se obyvatelé Líšné obrátili na nadřízené úřady s žádostí, aby byl kostel ponechán svému osudu a nový kostel vystavěn v jejich vsi – tak se také stalo. Kostel pod Řebříkem však nakonec nebyl ponechán napospas osudu a roku 1845 byl opraven a následně roku 1874 byl opět přestavěn. Od roku 1958 patří mezi chráněné nemovité památky ČR. Do kostela pod Řebříkem lze nahlédnout jen v letním období, kdy jsou otevřeny dveře, aby vyschl a větral. V kostele je barokní kazatelna zdobená páskovou ornamentikou z 19. století. Z obrazové výzdoby se dochovaly jen rámy. Náhrobní desky Protivců z Entenšlanku, posledních pánů na Řebříku, sem byly přemístěny roku 1844 ze hřbitova (nejstarší je z r. 1470 a připomíná neznámou ženu, jejíž jméno nelze přečíst).
U kostela se nachází hřbitov, kde pohřbívali své zesnulé obyvatelé zaniklé vesnice Řebřík a dnes obyvatelé Líšné. Hřbitov je přístupný barokní branou. Hřbitov je v majetku obce a kostel církve.
V bývalém prvním předhradí hradu Řebřík byla roku 1845 vystavěna masivní trámová zvonice na kamenné podezdívce s nízkou stanovou střechou. Původní zvony pak byly přeneseny z Líšné zpět. je hranolová, dřevěná na zděné podezdívce. Má velká, půlkruhově zakončená zvuková okna – ta se při zvonění otvírala, aby bylo zvuk zvonů slyšet co nejdále.
Nedaleko od kostela se nachází buk, který má kořeny v koruně stromu. Provází ho pověst, že rod Protivců byl proklet a jeden z potomků hledal způsob, jak se prokletí zbavit. Jeden toulavý mnich mu prozradil, že se tak stane, až vyroste strom bez kořenů v zemi. Protivec si myslel, že je to nemožné, ale přišla vichřice a vyrvala strom ze země a zaklesla ho do rozštípnutého stromu v blízkosti, a to kořeny vzhůru. Rozštípnutý strom ten vyvrácený a zakleslý strom obrostl a vyživoval, takže neodumřel, přestože neměl kořeny v zemi. Kořeny časem uschly, ale sestava je patrná dodnes.
Pak jsme se ještě zastavili v malebné obci Líšná, kde byl letech 1869–1870 postaven novorománský kostel sv. Václava. Vesnička je filmaři oblíbená, v minulosti hrála v seriálu Náves – tehdy pod názvem Javorová. V seriálu Vinaři představovala Líšná smyšlenou ves Strdín. Starosta obce pan Kovanda nás seznámil s její historií a s problémy kolem financování církevního majetku: Před 21 lety zemřela paní, která celý svůj majetek včetně polností odkázala církvi s tím, že výnosy použijí na opravu kostela sv. Petra a Pavla. Církev se k tomu po dlouhá léta neměla. Obec by se na opravě chtěla podílet, protože se v kostele konaly kulturní akce, ale zákon jí zakazuje investovat do cizího majetku. Hledají řešení.
Protože v autobusu byl porouchaný mikrofon, museli naši průvodci podávat výklad vždy až po zastavení u nějaké pamětihodnosti, čímž se výjezd značně protáhl. Do Berouna jsme dorazili až kolem půl sedmé večer.
