Irena Bucharová sice pochází z Prahy, ale od 1985 žije a tvoří v Berouně. Už dříve se rozloučila se svou profesí geoložky a letos v březnu ukončila svou živnost lektorky angličtiny. Její pracovní vytížení teď naplňují koníčky, kterým se věnuje od mládí, což je fotografování a malování – má ráda akvarel a kresbu. V obou zálibách jsou jí tématem krajina, abstrakce a také zátiší, ve fotografii se okruh jejího zájmu rozšiřuje o lidi. Jak sama říká, mezi těmito obory volně osciluje. Jak při focení, tak v malbě či kresbě využívá možnosti, půvaby i protiklady zrovna použité techniky. Sešli jsme se na výstavě jejích obrazů v Holandském domě.
Renko, ty jsi známá fotografka – já jsem vůbec netušil, že také kreslíš a maluješ. Jak dlouho se tomu věnuješ?
Od té doby, co mi dali do ruky tužku. Již v předškolním věku jsem ráda kreslila, co jsem viděla. Malovat i fotografovat jsem chtěla od základní školy. Já jsem i vyřezávala ze dřeva.
Takže jsi vlastně kreslila dříve, než jsi začala fotit?
To ano. První foťák, Smenu, jsem dostala až ve 14 letech. V dospělosti jsem si pak o tvůrčích způsobech a technikách něco přečetla a také jsem absolvovala několik kurzů. Hodně mi dala metoda kreslení pravou hemisférou od americké učitelky umění Betty Edwards.
Ta metoda spočívá v čem? Já si myslím, že se člověk nemůže rozhodnout, kterou hemisféru bude používat.
Trochu může – tato metoda se zaměřuje na nerespektování zažitých představ o tom, jak má kreslený předmět vypadat, ale více na individuální vizuální vnímání. Jednoduše: Kresli, co vidíš! Potlačuje analytický způsob vnímání a zpracování reality, což je doménou levé hemisféry.
Na vernisáži jsem se dověděl, že navštěvuješ Školu vidění u Marie Smetanové na Tetíně – jak dlouho?
Pět nebo šest let a pořád mě to hodně baví. Prvně jsem s ní byla na letním kurzu na Tetíně, to myslím bylo v roce 2016, potom pravidelně každý týden během roku, a pak několikrát na tradičním prázdninovém soustředění Školy vidění, to je malování hlavně v plenéru na Sázavě. A právě Maruna mě postrčila, abych uspořádala výstavu obrazů. A ráda také vyrážím sama na zajímavá místa, kromě foťáku si s sebou balím i barvičky.
Co momentálně upřednostňuješ – malování, nebo focení?
Ani jedno, obojí má své přednosti a kouzla. Ve fotografii je síla okamžiku, ale protože obraz děláš dlouho, dáváš do něj kus sebe. Připouštím, že fotografie může trvat také dlouhý čas – výběr motivu, záběru, čekání na světlo apod. A snahou Školy vidění je uvědomit si prvotní smyslový zážitek a vztahy barev a předat to obrazu, takže se obě techniky vlastně prolínají. A z toho vychází i takové moje krédo: Dívat se a vidět – kterým způsobem to zachytím už není tak důležité.
Ovlivnil tě nějakým způsobem covid?
Ne. Když nebylo kam jít, tak jsem malovala a v podstatě využívala situace – prostě jsem se přizpůsobila daným podmínkám.
Renko, na co se momentálně nejvíc těšíš?
Na Berounskou paletu. V sobotu nabízí MKC Beroun na náměstí J. Barranda otevřený prostor k prezentaci výtvarného umění amatérů i profesionálů, bez omezení věku. Zkrátka vystavovat může každý, kdo se zaregistruje. A bude to prodejní výstava a všichni vědí, že investice do umění je určitě bezpečnější než do cenných papírů.
Irena Bucharová v současné době vystavuje v Holandském domě obrazy, a to poprvé – dosud vystavovala jenom fotografie, proto ten název: „tentokrát OBRAZY, fakt ne fotky“. V galerii představuje svoje akvarely a kresby z posledních zhruba pěti let, které vytvořila v plenéru oblíbených a malebných krajin Berounska, okolí Sázavy, Moravy, ale i ciziny. Vystavovaná zátiší (a také některé kresby) vznikly většinou v ateliéru tetínské malířky Marie Smetanové, inspirativní lektorky malířské Školy vidění Radoslava Kutry, založené ve švýcarském Luzernu.
Fotografie jsou z vernisáže výstavy a záměrně nepřikládám fotky obrazů – přijďte se podívat. Výstava potrvá do soboty 28.05.2022 , takže máte nejvyšší čas tam zavítat a prohlédnout si neobyčejné obrázky.