Otomar Dvořák letos oslavil sedmdesáté narozeniny. Je to spisovatel, záhadolog, novinář, scenárista, textař, publicista, dramatik a příležitostný herec. Po Střední průmyslové škole vystudoval FAMU – obor dramaturgie a scenáristika. Pracoval mj. jako dramaturg v hudebním divadle Semafor či v Městském divadle Zlín, byl také členem redakční rady časopisu Fantastická fakta. Více než 15 let je spisovatelem na „volné noze“.
Píše o historických a přírodních záhadách, o tajemných místech v krajině, významnou část jeho tvorby tvoří beletristická díla z oblasti historie, sci-fi, fantasy a hororu. Píše také televizní scénáře, divadelní hry a písňové texty. Spolupracuje na rozhlasových a televizních pořadech. Pro televizi CS film, kanál Kino Svět připravuje se studiem J.O.P. jako scenárista, režisér a moderátor cyklus publicistických pořadů Magazín záhad a Tajemná místa. Výčet jeho knih, scénářů a režií obsahuje více než stovku položek. Otomar Dvořák bydlí v Praze, ale od jara do podzimu žije spolu se svou manželkou výtvarnicí a básnířkou Evou Zajícovou na chatě v Kublově, kde jsem je navštívil. Seděli jsme na terase před chatičkou, a zatímco jsme si povídali, tak přes plot zvídavě nahlíželi. daňci, vlastně spíš škemrali o nějaký pamlsek.
Oto, ty jsi hrozně pilný. Já na facebook moc nechodím, ale přijde mi, že kdykoli ho otevřu, tak křtíš nějakou novou knihu.
Já si naopak myslím, že jsem zlenivěl. Ty nové knihy byly napsány dříve, teď je jenom vydávám.
Mládí jsi prožil v Žebráku a říkáš, že jsi žebrácký rodák, ale v Tvém rodném listě je místo narození Praha. Jak to je?
V Praze jsem se roku 1951 narodil v porodnici v Podolí pod Vyšehradem čili jak se říká, jsem „křtěný Vltavou“. A ta vyšehradská skála nad místem zrození… Kdo ví, co mi tehdy Libuše věštila? Ale poté se mnou maminka odjela z porodnice domů, tedy do Žebráku, kde jsem žil až do svých 25 let. Bydleli jsme dost netradičně, ve znárodněné vile majitele továrny Volman (přejmenované na národní podnik TOS). Mám pozoruhodné dětské zážitky z pustnoucího parku kolem vily, z „odvážných“ výprav k nedalekému rybníku – a také zážitky se svým otcem, jenž tehdy propadl vášni k astronomii a s partou podobných nadšenců založili astronomický kroužek a začali na kopci nad městečkem stavět hvězdárnu. Tyto vzpomínky jsem zachytil ve svém nejnovějším románu, jenž vyšel letos pod názvem Hvězdní pavouci.
Před rokem jsi prodělal covid-19, ovlivnilo tě nějakým způsobem? A tato doba vůbec?
Naštěstí jsme ten coronavirus s manželkou zvládli jen s lehkým průběhem, se zvýšenou teplotou, chrchláním a únavou. Teď máme za sebou ještě dvě dávky vakcíny a jsme celkem v pohodě. Nejvíc covidová doba zasáhla do mých plánů na různá veřejná vystoupení, museli jsme rušit besedy, přednášky, autogramiády, křty knih, odkládat natáčení filmů atd. Leccos se přerušilo a musí se začínat jakoby znovu od začátku. Otravuje mě spousta omezení, pořád zapomínám někde roušky, nejraději proto uniknu na chalupu a mám tady klid uprostřed přírody. Na psaní je to ideální. Ovšem živé kontakty nelze nahradit komunikací přes telefony a po internetu.
Třeba svou knihu JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA – SVĚTLA A STÍNY HEJTMANOVY ŽIVOTNÍ CESTY jsi kvůli covidu křtil v Trocnově až před měsícem, rok po vydání.
To mě hodně mrzelo, měli jsme připravený velkolepý křest za účasti samotného Žižky s oddílem husitských bojovníků. Všechno se muselo zrušit. Ovšem dodatečný křest na letošních zářijových trocnovských slavnostech mi „zpravil náladu“. Beseda o naší knize byla součástí programu na hlavním pódiu a pod dozorem kostýmované husitské hlídky v plné zbroji knihu z repliky originálního husitského kalichu pokřtil vínem sám prof. Petr Čornej, náš největší znalec husitské doby a autor nedávno vydaného velmi úspěšného Žižkova životopisu. Potěšilo mě, že moji knihu pochválil. Ty naše dvě knížky se totiž navzájem doplňují. Prof. Čornej podrobně popisuje Žižkův život v kontextu dobových politických souvislostí, já se zaměřil na stopy, které zanechal Žižka v české krajině, na jeho pomníky, památná místa, bojiště, hrady, města, a také pověsti o něm. Po sestoupení z pódia jsme uvízli doslova v obležení stovek zájemců o podpis či zakoupení knihy. Dokonce si pro můj autogram přišel o holi starý veterán – sám Jan Žižka osobně! Ano, pán toho jména bydlí v nedalekých Borovanech, netuší sice, jestli je tu nějaká rodová spřízněnost s trocnovským zemanem, ale husitského hejtmana obdivuje
Teď od října už zase běží po covidové přestávce tvoje pravidelné pořady ve Vršovickém literárním centru Waldes. Byl jsem tam zhruba před rokem a bylo to hodně zajímavé. Můžeš akce čtenářům přiblížit?
To je další se zajímavých projektů, jehož covidové přerušení mě velmi mrzelo. Majitel vršovického knihkupectví Martin Koubík získal od městského úřadu do pronájmu skvělé secesní prostory bývalého Waldesova muzea na Čechově náměstí v Praze – Vršovicích. Znalci historie budou vědět, že Jindřich Waldes, nazývaný „král knoflíků“ vyráběl ve svém podniku Koh-i-noor všechny druhy spínadel. Byl současně mecenášem umění a milovníkem historie a založil vlastní muzeum, v němž dokumentoval vývoj spínadel od pravěku až do současnosti. Toto muzeum bylo po válce znárodněno a jeho sbírky rozděleny mezi jiná muzea. Prostory zůstávaly prakticky nevyužité. Teď tedy v této budově rozjíždí svou činnost Vršovické literární centrum Waldes. A mohu být hrdý na to, že jsem jeden z prvních, koho Martin oslovil a nabídl mu spolupráci. Konají se tu besedy, literární čtení, koncerty, výstavy… Já mám pravidelný měsíční pořad NA KÁVĚ S OTOMAREM DVOŘÁKEM (a ta výborná káva je opravdu v ceně vstupenky!). Na zahajovací večer jsem jako hosta pozval berounského písničkáře Vladimíra Čápa a mělo to skvělou atmosféru… Covid nám zhatil všechny plány, takže po roce začínáme znovu. Je důležité, aby si lidé zvykli na pravidelnost pořadu a už se těšili, jakého zajímavého hosta si pozvu příště. A výběr do konce roku mám dost atraktivní; představím divákům kolegy spisovatele, např. autora městské fantasy a hororů Pavla Renčína, autora historických románů Františka Niedla, mým hostem bude populární rozhlasový redaktor Václav Žmolík a mnozí další.
Již mnohokrát jsi nám v Berouně přednášel nebo dělal průvodce v rámci cyklu besed Setkání s autory, které máte rádi, naposled to bylo v září po stopách tajemství jihočeských blat a selského baroka podle tvé knihy VODNÍM SVĚTEM SOBĚSLAVSKA. Na jaké aktuální téma bychom mohli uskutečnit další besedu?
Témat se nabízí celá řada. Teď jsme například s kolegou J. P. Snětivým dokončili společnou knihu Krajinou Karla IV., v níž vyprávíme o místech, která svým pobytem poznamenal, přestavěl či nově založil císař a český král Karel IV. Samozřejmě, že ani Berounsko není ještě zcela vyčerpané, ačkoliv už jsem o něm napsal několik knih. Chystáme teď s nakladatelkou Marií Holečkovou knížku a besedu o pozoruhodnostech okresu, kterým jsme se zatím blíže nevěnovali. třeba o vyhlídkových místech, zaniklých obcích, podzemních štolách, nalezených pokladech atd.
Na čem v současné době pracuješ? Máš rozepsanou novou knihu, nebo scénář, nebo obojí?
Mám rozepsané dvě knihy spadající do literatury faktu. Jedna popisuje mé putování po další části táborského okolí – po Mladovožicku a Jistebnicku. To je v edici Tajemné stezky nakladatelství Reagia. S J. P. Snětivým v jeho nakladatelství Čas chystáme další putování za výraznou osobností, tentokrát po stopách proslulého vojevůdce Valdštejna. A také natáčím další části pravidelného televizního pořadu Magazín záhad pro televizní stanicí CS Mystery. Vysílá se teď podzimní řada, vždy v neděli večer. Při natáčení jsme se setkali s mnoha zajímavými osobnostmi. Například v jedné z částí vyprávíme o zajímavých osudech královského „ohnivce“, jenž měl sídla v Městečku u Křivoklátu a na Okrouhlíku v Dědkově mlýně na potoce Kačáku. A také jsme odhalili některá tajemství Pankrácké věznice nebo poutního areálu Na Skalce nad Mníškem pod Brdy.
Oto, na co se těšíš v nejbližší době?
Hlavně se těším, že už snad pominou omezující covidová opatření a že si budeme moci volně vydechnout a začít plánovat akce bez nejistoty, jestli se uskuteční nebo ne. Těším se na besedy se čtenáři i na své nové knížky. A doufám, že ještě pár dalších let mi vydrží zdraví a chuť něco dělat!
