Koronakrize dopadá nejen na herce, hudebníky, tanečníky, ale i na další umělecké obory – například berounským výtvarníkům odpadly mnohé plánované výstavy anebo ty otevřené byly v rámci nouzového stavu předčasně ukončeny. Navštívil jsem ateliér jednoho ze známých berounských výtvarníků, pedagoga a akademického malíře Viktora Žabinského, který více jak čtyři desítky let žije a tvoří v Berouně. Přistěhoval se sem po studiích na pražské Akademii výtvarných umění, kde se v ateliéru profesora Františka Jiroudka věnoval krajinářské a figurální tvorbě – absolvoval v roce 1970. A od té doby se plně věnuje krajinomalbě.
Viktore, jak se ti tvoří v koronavirové době?
Jsem v důchodu, tak nemám problém s časem. Poslední výstavu jsem měl v Městské galerii Beroun v říjnu a listopadu 2019, po níž následoval Salon berounských výtvarníků, kde jsem také vystavoval. Podle dřívější koncepce Městského kulturního centra byla doba mezi výstavami jednoho výtvarníka asi dva roky, ale v současné době se všechny intervaly prodlužují, tak počítám, že další výstavu bych uspořádal až k svému životnímu jubileu – to mi bude osmdesát. Dal jsem si tedy oddech.
To znamená, že nemaluješ?
Samozřejmě, že ano, ale zvolnil jsem tempo. Domalovávám již dříve rozdělané obrazy a rozpracovávám nová témata zejména v plenéru. Vždy se mi líbily tetínské skály a na nich ta krásná dominanta tetínského kostelíka – z mnoha míst jsou na něj krásné výhledy, zvláště však ty od řeky. I po letech je pro mne malířsky přitažlivý. Druhým mým oblíbeným regionem je Třeboňsko, to je krajina zcela jiná než ta berounská, tady jsou vysoké kopce a tam vysoké nebe.
A na co se Viktore těšíš, až skončí koronakrize?
Až si budeme moci s přáteli a kamarády konečně sejít třeba i u piva a těšit se na společné akce a výstavy.