Jaké to bylo před 40 lety?
Psal se leden 1968. Uprostřed temna a diktatury začínají probleskovat
světélka svobodného myšlení, nesměle se začínají projevovat
vlastní nekonformní názory. A děje
se to zvlášť na kulturní frontě, mezi
mládeží, i mezi pracujícími. Dlouho berounské vedení jako by nic nevidělo
a neslyšelo.
Ale i tady lidé sledovali
polednový vývoj československé politiky
a fandili mu. Nový čerstvý závan se projevoval v kulturních klubech, v Okresním osvětovém domě, v Okresním
muzeu a archivu, mezi zájmovými kroužky, mezi divadelními ochotníky, mezi mládeží, v berounské pedagogické
škole v čele s prof. Belfínem, mezi odboráři na závodech i jinde.
V tehdejších okresních novinách Budovatel se mezi oslavami 20. výročí vítězného února a lidových milicí najednou
28. února 1968 objevil článek ‚O čistotu ovzduší‘ (viz reprodukce). Tehdejší šéfredaktor Budovatele Milan
Senkevič, který už byl také nakloněn
novým směrům, si nejprve příspěvek
pozorně přečetl, dlouho přemýšlel a pak řekl odvážně:
‚Tak já to otisknu.‘
Pak se začaly
v místním tisku objevovat
odvážné články a úvahy redaktora Karla
Procházky (O (ne)statečnosti, Odbory
nebudou loutkou, Rozsudek bez soudu – příběh z padesátých let a jiné).
Slovo k učitelům od profesorského
sboru pedagogické školy Ctibora Navary pod názvem Z víry své jsi onemocněl.
Rozruch mezi čtenáři vyvolalo
i prohlášení členů Svazu novinářů z Berounska a Hořovicka.
Je třeba si uvědomit, v jakém prostředí
a za jakých politických podmínek
byly články psány. Nebylo by správné některé projevy zavrhovat jen z dnešního aktuálního pohledu. I malý úspěch mohl tehdy krůček po krůčku vést ke zlepšení poměrů. Jak alespoň aktivní aktéři tehdejší společenské obrody
doufali…
