Narodil se 8. března 1895 v Berouně. Talent a výsledky jeho práce zůstávaly dlouho nedoceněny. Velikost Jeníčkova díla jako první ocenili berounští fotoamatéři. V šedesátých letech minulého století založili na jeho počest soutěž. Ta úspěšně trvala několik let. Jeníček byl nejen fotografem, ale i filmařem a propagátorem vizuální kultury. Po maturitě na učitelském stavu pokračoval ve studiích dva roky na Karlově univerzitě v Praze, kde se věnoval zejména hudební vědě a estetice.
Sloužil v armádě na Slovensku, kde po seznámení se s prvním amatérským fotografickým časopisem začal studovat tento obor. Zaujala ho zejména moderní fotografie. Brzy byla jeho píle oceněna přijetím za řádného člena Svazu výtvarných umělců Mánes. To podnítilo jeho publikační činnosti zejména po dobu první republiky až do roku 1938. Vydával dokonce odborné knihy. Nejznámější je jeho publikace o armádě Československa, kterou doprovodil za jeho berounského pobytu cyklus 84 fotografií nejen města, ale i okolí.
Své zájmy rozšířil i o filmovou práci a prosadil se ve filmovém zpravodajství armády. Stal se propagátorem výuky ve filmech ‚Naši vojáci‘, ‚Péče o koně‘ a dalších. Jeho ohlas pronikl i za hranice republiky. Jeníčkovy práce tvořily obsah řady zahraničních časopisů. Jeho jméno nese výstavní síň v berounské Dolní bráně, kde pravidelně vystavuje Katedra fotografie pražské FAMU. Jiří Jeníček zemřel 22. února 1963.
