Stavba králodvorské radnice na
přelomu 19. a 20. století patří
do doby, kdy v Králově Dvoře
žilo 2.914 obyvatel. Proto radnice
z roku 1907 vyjadřovala symbol
bohaté obce opírající se o zdejší průmysl.
Budova procházela během století
četnými změnami a přestavbami.
Z počátku se počítalo jen s kancelářemi
starosty a tajemníka, kam se procházelo
zaskleným vestibulem. Byla
zde už zasedací síň i naturální byt
obecního strážníka a obecní věznice.
Sál se ve dvacátých letech hojně využíval
ke kulturně-společenským účelům
a později zde od roku 1925 bylo
v provozu kino. Protože celý objekt byl
z velké části podsklepen, využívaly se
i tyto prostory. V roce 1937 tady spolek
Muzeum upravil sklepní místnosti pro
vystavení místních muzejních exponátů
jak trojrozměrných, tak i písemností.
V sále zrušeného kina pak bylo
v roce 1975 otevřeno Muzeum dělnického
hnutí.
Budova postavená na břehu Litavky
trpěla často povodněmi. V paměti jsou
ty z let devadesátých i poslední v roce
2002. Celý objekt však byl tak důkladně
postaven, že po poslední povodni
znělo odborné posouzení: Objekt je
stabilní a vzhledem k jeho historii stabilní
zůstane. Přesto však vedení města
podniká opatření k zamezení škod
z povodní.
Cesta správního vývoje Králova Dvora
byla dlouhá. Nejdříve se samostatná
obec Počaply sloučila s Královým Dvorem
v roce 1942, za šest let na to se
osamostatnila, aby od roku 1950 byla
definitivně ke Královu Dvoru připojena.
V roce 1980 byl Králův Dvůr sloučen
s Berounem, aby se od roku
1990 osamostatnil. Nyní vedení
města dalo budovu opravit tak,
aby získala původní charakter,
takže je ozdobou a pýchou
pro více jak 5.500 zdejších
obyvatel.
