Tvrdí režisérka koncertního DVD a dokumentárního filmu Olga Špátová.
Režisérka Olga Špátová se narodila v roce 1984 jako dcera režisérů Olgy Sommerové a Jana Špáty. Vystudovala Střední školu reklamní tvorby v Praze. Od patnácti let natáčela amatérské filmy a posléze vytvořila čtyři krátké hrané filmy, za něž získala 23 cen na mezinárodních festivalech neprofesionální i profesionální tvorby. Pro Českou televizi natočila dokumentární filmy Trojhra, (Ne)cenzurované rozhovory a Láska včera, dnes a zítra. Za dokument Terry z Montmartru získala cenu na Arts & Film festivalu v Telči. S písničkářkou Radůzou natočila koncertní DVD a dokumentární film Půjdu, kam chci.
Jak vznikl nápad natočit dokumentární film o Radůze?
‚Můj táta měl její písničky rád a často mi pouštěl skladbu Jednou to pomine. Říkal, že by si přál, abych mu o ní natočila film. To byl impuls a já se odvážila oslovit ji. Tenkrát mě striktně odmítla. Půl roku na to se ale rozhodla uzavřít svoji dosavadní tvůrčí kapitolu natočením koncertu a filmu. Tak mi zavolala. Film vyšel spolu s koncertem na DVD a je věnován tátovi.‘
Jak probíhalo natáčení filmu? Měla jste předem nějakou představu nebo scénář?
‚Na natáčení jdu pokaždé připravená jako k maturitě, hledám si o svém hrdinovi informace na internetu, čtu dostupné články a rozhovory. Abych Radůzu víc poznala, poslouchala jsem dokola její písničky, pročítala texty a vypisovala si z nich nápady na filmová témata a situace. Zpočátku jsem se trochu bála její přílišné svéhlavosti a uzavřenosti. Ale byla to pro mě výzva a navíc příležitost poznat originální a invenční osobnost, o které dosud žádný film nevznikl.‘
Jak se vám s Radůzou pracovalo? Zasahovala nějak výrazněji do natáčení, přinášela nové podněty?
‚V době natáčení jsem se ocitla v přelomové fázi jejího profesního i osobního života. Byla to doba, která jí přinášela nové podněty, a ty byly inspirativní i pro film. Pozorovala jsem, jak se u Radůzy doma na keyboardu rodí nové písničky, jak se její hudební styl vyvíjí úplně novou cestou, jak částečně odkládá harmoniku a doprovází ji cembalo, varhany i smyčcový kvartet. Jsme obě narozené ve znamení Ryb, při natáčení jsme se jedna vůči druhé prosazovaly v tvůrčím zápalu.‘
Proč jste zvolila jako název filmu a vlastně i celého DVD právě Půjdu, kam chci?
‚Radůza je mi blízká svojí touhou po svobodě a tím, že přesně ví, co od života chce. Fascinuje mě, že dokáže svobodně žít i pracovat. Na druhém albu zpívá Radůza Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou… To mě bralo za srdce. Myslím, že to docela přesně charakterizuje její přístup k životu a práci. Přesto, že jsem písničku Půjdu, kam chci ve filmu nepoužila, je podle ní pojmenován.‘
Byla pro vás práce na tomto filmu něčím výjimečná?
‚Byla výjimečná setkáním s výjimečnou, originální osobností, s mimořádnou básnířkou, s temperamentní, tvrdohlavou holkou.‘
Proč jste si vybrala pro natáčení záznamu koncertu ‚Radůza Live‘ právě Divadlo Archa?
‚Divadlo Archa vybral producent Richard Němec kvůli jeho mimořádným technickým možnostem a také díky tomu, že v tomto divadle pracoval a nadále s ním spolupracuje. Mně osobně je Archa sympatická svou programovou dramaturgií. Viděla jsem, jak ochotně spolupracoval technický štáb a vedení divadla, které o Radůzu mělo velký zájem.‘
Podle jakého klíče byly vybrány písničky, které jsou na DVD a CD?
‚Písničky vybírala především Radůza. A já s ní výběr konzultovala jako její posluchačka a obdivovatelka. Chtěly jsme, aby v dramaturgii DVD byly písničky doprovázené různými nástroji, harmonikou, kytarou a klavírem. Aby tam byly obě Radůziny polohy – ta odrhovačková, drsná i dojímavá a citlivá. Střídaly se i slavné písničky s novou tvorbou. Pro koncert Radůza vybrala poměrně vyčerpávající průřez dosavadním repertoárem, prostě rekapitulovala. Zazněly na něm písničky ze všech jejích dosud vydaných studiových alb a Radůza přidala i několik skladeb z nově připravovaného CD, které vyjde na podzim. Zhruba před měsícem také vyšlo CD se záznamem tohoto koncertu nazvané Vše je jedním. Výběr písniček na CD a DVD je odlišný.‘
Na čem teď pracujete? Co chystáte v nejbližší době?
‚Pracuji na filmu o inscenaci Šlitrovy a Suchého Dobře placené procházky, kterou v Národním divadle režíroval Miloš Forman a která měla 22. dubna premiéru. Kromě pozorování tvůrčího procesu je pro mě vzrušující zaznamenat vznik této mimořádné kulturní události, na které se podílejí výjimeční umělci – Jiří Suchý, Miloš Forman a Libor Pešek. Také jsem byla ve střižně s krátkým filmem o loňském pobytu americké písničkářky Suzanne Vega v Čechách a se záznamem divadelního představení Čtyři dohody, které hraje Jaroslav Dušek v klubu Lávka.‘
Děkuji vám za rozhovor.
