Původně táborská kapela Sunshine vznikla zhruba před dvanácti lety, ale rozhodujícím momentem v její kariéře bylo vydání první desky Hysterical Stereo Loops, Beats and Lips v roce 1998. Debut se ještě nesl v duchu emocoru, od kterého se ale skupina vzápětí odklonila k jakémusi postpunku. Následovala alba Velvet Suicide, Necromance nebo Moonshower and Razorblades. Naše v zahraničí nejúspěšnější rocková kapela nyní vydává další desku Dreamer. Nejen o ní jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Kayem Buriánkem.
Pocházíte z Tábora. Vracíte se do tohoto města?
‚Všichni z Tábora nepocházíme, ale pokud budu mluvit za sebe, tak se do Tábora vracím jen sporadicky. Mám tam rodiče a teď nově i sestru, která se do tohoto města po několika letech se svojí rodinou stěhuje. Takže možná těch důvodů a příležitostí bude nyní více.‘
Jak se vám líbí jeho současná podoba?
‚Neměl jsem moc možností ho v poslední době podrobně zkoumat, ale Tábor je hezké město samo o sobě. A mám pocit, že se daří jeho kolorit ještě více zdokonalovat. Alespoň ta nejatraktivnější místa ?starého města? jsou toho důstojným důkazem.‘
Myslíte, že vás ovlivnilo, že nepocházíte z Prahy?
‚Při vší úctě ke svým kořenům si nemyslím, že mě geopolitický původ nějak ovlivnil.‘
Nyní k nové desce. Album Dreamer je v mnohém jiné než předchozí Moonshower and Razorblades. V čem se podle vás nejvíce liší?
‚Rozhodně globální náladou, která se jím prolíná od začátku do konce, i když tam zůstaly elementy, které jsou pro Sunshine signifikantní. Zároveň tam je spousta věcí, které ne všichni budou schopni nebo ochotni identifikovat jako novum.‘
Album vznikalo jak v pražských, tak i londýnských a losangeleských studiích za přispění hostů, jako jsou Bernd Burgdorf a James Cook. Mohl byste je představit?
‚Nemáme hosty v pravém slova smyslu. Nedáváme každému, kdo proběhne studiem, do ruky tamburínu a nepíšeme si ho jako hosta. Dopředu jsme věděli, že chceme lidi z venku. Bernd je jasný – míchal a produkoval předchozí desku. Tentokrát nemá roli producenta, míchal čtyři věci a byl poradce pro zpěv, což nepovažujeme za hostování. Jediný host, který se na nahrávce mihne těžko rozpoznatelnými vokály, je právě James. Chtěli jsme, aby se na naší desce podílel koprodukčně.‘
Chtěli jste přiblížit svůj sound právě jeho kapele Nemo?
‚Přál jsem si, aby naše deska byla v rámci možností kontinentální. Chtěli jsme spolupracovat s Berndem, ale ne aby celá deska zněla jako od něj, protože má výrazný producentský rukopis. James se nabízel jako alternativa od začátku, chtěli jsme dělat v Londýně. Nemo se nám vždy líbili, jsou pop, který se snaží netvářit se jako pop. Což je přesně obráceně než Sunshine. Nové skladby jsme napsali tak, že si zasloužily zvýraznit popový element. Bez Jamese by se nám mnohé věci dělaly mnohem hůř.‘
Jaký je vlastně Cookův názor na hudbu?
‚Považuji ho za člověka, který má pro melodické věci dar. Netají se tím, že paradoxně celou dobu, co dělá hudbu, se v sobě tu britskou melodičnost snaží popřít a zašpinit. Lákalo nás zjistit, jak bude pracovat s tím, co jsme napsali.‘
V loňském roce jste měli možnost zahrát si v Bratislavě na velkém pódiu jako předkapela Depeche Mode. Jaký to byl zážitek? Vyplnili jste si tím nějaký sen?
‚Nevím, jestli úplně sen. Pro mě to mělo význam v tom, že jsem měl možnost vidět Depeche Mode poprvé naživo a ještě z VIP zóny. Zážitek to byl velký, jelikož jsme dostali poměrně dost prostoru a hráli jsme už pro 20.000 lidí, což je mega adrenalin ať chceš nebo nechceš. Můžeš si tisíckrát říkat, že už jsi hrál pro hodně lidí a my jsme měli tu možnost na různých kolbištích. Tohle byl mazec, když za denního světla vidíš tolik hlav. Myslím, že jsme to ustáli se ctí a setkalo se to i v tisku s pozitivním ohlasem.‘
Děkuji vám za rozhovor.
