Panenka, Pojďme se napít, Až uslyším hvízdání, Napsal jsem jméno svý na zdi, Hotel Hillary nebo Telegrafní cesta – to jsou největší hity legendární kapely Poutníci. Ta vznikla v roce 1970 v Brně a její hvězdné období začalo s příchodem zpěváka a skladatele Roberta Křesťana v osmdesátých letech. Po několika vítězstvích na celostátních soutěžích folkových a country skupin získala i cenu nejvyšší, Zlatou Portu, s níž přišla profesionální dráha a první LP s názvem Poutníci. Zatím poslední album se jmenuje Poutníci 2006 a skupina jej nahrála v sestavě Jiří Mach, Zdeněk Kalina, Jan Máca, Peter Mečiar a Jiří Karas Pola, který také odpovídal na naše otázky.
Jaké byly vaše hudební začátky?
‚Od dětství jsem poslouchal beatovou muziku. Pak jsem uslyšel první malou desku skupiny KTO a stal jsem se otrokem country potažmo bluegrassu. K Poutníkům jsem se dostal po jednom jejich koncertu, kdy u nich končil stávající basista. A protože jsme se znali z různých hudebních soutěží, slovo dalo slovo a jsem v Poutnících už šestadvacet let.‘
Co pokládáte za váš největší dosavadní úspěch?
‚Poutníci zažili jak skvělé okamžiky, tak i propadáky, jak to tak už v životě chodí. Nejvíce si vážím toho, že kapela stále hraje, že oslovuje lidi a že má dost sil hrát ještě dál.‘
Kromě České republiky vystupujete i v zahraničí. Kde konkrétně?
‚V Německu, Rakousku, Rusku, Švýcarsku, Polsku a na Slovensku. Náš zatím poslední zahraniční koncert se odehrál letos v únoru ve slovenském městě Prievidza. A dohromady, tedy i s Českou republikou, jsme absolvovali bezmála tři tisíce koncertů.‘
Kde vznikala vaše aktuální deska Poutníci 2006?
‚Tuto naši v pořadí dvanáctou desku jsme natáčeli loni v září ve studiu Honzy Friedla ve Vyšším Brodě v jižních Čechách. Na trhu se objevila v listopadu, kdy jsme s ní vyjeli na šňůru.‘
Co deska nabízí?
‚Obsahuje samé novinky z mé dílny, o texty se podělili Milan Jablonský, Josef Prudil, Tomáš Choura a Karel Plotěný. Na CD jsou i dvě skladby od velikána americké country Krise Kristoffersona, a to v české verzi. Nejčastěji uslyšíte zpívat Jiřího Macha, přizvukuje mu Zdeněk Kalina a občas i já a tuto desku jsme si vůbec poprvé vydali sami vlastním nákladem.‘
Jak jste s mírným odstupem s touto deskou spokojeni?
‚Já osobně jsem s odvedenou prací na každém našem CD vždycky spokojen. Až při pozdějším poslechu jednotlivých nosičů si říkám, že se něco dalo udělat jinak, ale to už je stejně pozdě. Ideální by bylo natočit nosič, pak ho nechat odležet a po nějakém čase se k němu vrátit. To ale není z časových a finančních důvodů možné.‘
Jak lidé na nové písně reagují?
‚Nové skladby přijímají celkem v pohodě. Každá naše novinka to má ale proti těm starším hitům vždycky moc těžké.‘
Jak vypadají vaše současné koncerty?
‚Současné koncerty jsou spíše průřezem poutnickou historií s mírným důrazem na písničky z posledního alba. Bez našich hitů jako je Panenka nebo Telegrafní cesta bychom u našich posluchačů asi neuspěli.‘
Jakou roli hraje improvizace na vašich koncertech?
?Základem našeho hraní je přesné nacvičení všech písní a improvizujeme spíše v mezihrách a sólech. A také při paměťovém výpadku, z toho se člověk musí dostat právě pomocí improvizace.‘
Co byste na závěr chtěl vzkázat čtenářům?
‚Ať zůstanou věrní folku, country, bluegrassu a Poutníkům. Pravdou je, že diváků kromě letních festivalů ubývá. Takže posluchači, neseďte doma u různých reality show a vyjděte za kulturou ze svého obýváku.‘
Děkuji vám za rozhovor.